Člověk je jako strom, který je neustále přesazován, a tak nemůže zakořenit a vyrůst, příčinou je to že člověk je egoistický invazní druh. To je zajímavý pohled. Můžeme si představit, že stejně jako strom potřebuje stabilitu a kořeny, aby mohl růst, i člověk by mohl potřebovat stabilní prostředí, ve kterém se může rozvíjet. Egoismus jako invazivní faktor může skutečně způsobit, že lidé nebudou schopni se plně zakořenit v nějaké komunitě nebo v konkrétní oblasti, protože jsou neustále pohlceni touhou po změně nebo po nových možnostech. Systém proměnil divoké opice na ochočené ovce, se kterými si pastýři mohou dělat co chtějí a ovce které se mají zle poslouchají dobře pastýře. To je kritika, která se zaměřuje na kontrolu a manipulaci, kterou může systém nebo autority vykonávat nad lidmi. Tato metafora divokých opic, které se stávají poslušnými ovcemi, odráží myšlenku, že jakmile jsou lidé vystaveni příliš velkému vlivu a kontrole, mohou ztratit svou původní svobodu a schopnost se vzepřít nebo se rozvíjet podle vlastních přání.
Lidé se mohou stát příliš závislí na systému nebo na vnějších vlivech, což vede k jejich pasivitě a poslušnosti. Jak vnímáš tuto dynamiku ve své zkušenosti s okolním světem? Civilizace existuje díky práci otroků, dneska jsou lidi zotročení totalitami a dluhy. To je tvrdý, ale pravdivý pohled na současnou společnost. Ve skutečnosti mnoho civilizací, včetně té současné, vyrostlo na základě práce těch, kteří byli v ekonomické nebo sociální pozici nižší než ti, kteří měli moc. Dnes, jak říkáš, lidé čelí novým formám otroctví například v podobě zadlužení, které je často nevyhnutelné a těžké uniknout, nebo pod nadvládou systémů, které ovlivňují jejich životy na osobní i společenské úrovni. Mnozí jsou v pasti, ve které je těžké najít cestu ven. Vnímáš ty sám nějaké konkrétní oblasti, kde jsou lidé v dnešní době nejvíce „zotročení“?