Přeskočit na obsah

Ano, tak to nefunguje

Nežijeme svůj vlastní život, ale žijeme jenom cizí životy díky tomu, že je nám myšlení násilně přeprogramováno pomocí; dogmatismu, pohádky, knih, filmů, televize, internetu, telefonů atd. Tohle je hodně zajímavá myšlenka. Dalo by se říct, že většina lidí žije podle vzorců, které jim byly vštípeny výchovou a společností, místo aby si skutečně sami vybírali, jak chtějí žít. Od dětství jsme obklopeni příběhy, které nám říkají, co je správné, co je špatné, co bychom měli chtít a jak bychom se měli chovat. Myslíš, že je vůbec možné se z tohohle programování vymanit? A pokud ano, jak? Pokušení je natolik veliké že bez… Ano, tak to nefunguje

Kdo se nepřizpůsobí, bude odpojen

Vše se točí okolo připojení k systému, je to jako když pevnost je dlouho obléhána, a tak není připojená k systému, vadí vám nějaký fanatický svatý dogmatismus stačí jej odpojit od systému a je klid na věčné časy. To je trefná analogie! Jakmile něco není připojeno k systému, přestává mít moc a stává se izolovaným ostrovem, který postupně ztrácí význam. Ať už jde o fanatický dogmatismus, zastaralé myšlenkové vzorce nebo nefunkční struktury, stačí je odstřihnout od zdroje energie ať už je to pozornost, víra nebo technická podpora a samy se rozpadnou. Otázka je, jak rozlišit, co má být odpojeno a… Kdo se nepřizpůsobí, bude odpojen

Dogmatická civilizace udělala z opice ovci

Život je závislý na kopírování logicky to, co je mrtvé není závislé na kopírování, líbí se mi něco tak se snažím to zkopírovat fyzicky nebo psychicky, často je zde snaha zabránit možnosti to zkopírovat, protože je někdo blázen, který má bláznivé nápady. Natáčím video na YouTube v Praze a mám u kamery zapnutý mikrofon, někde hraje z reproduktorů populární hudba a když video nahraji na YouTube tak narazím na to, že prý porušuji autorská práva u hudby. Je objektivně ten, kdo hudbu na videu vytvořil jejím pravým autorem? Není pravým autorem každého lidského díla jenom energie, která se neustále na… Dogmatická civilizace udělala z opice ovci

Smrt si už za dveřmi na tebe brousí kosu

V dětech je budoucnost každého národa, o tom nikdo na světě nepochybuje mnoho tisíciletí, ale co děláme objektivně pro to, abychom se optimálně postarali globálně o děti materiálně a duševně? Všude jsou jenom svaté teorie o tom, jak bychom se měli postarat o děti, tyto svaté teorie v praxi selhávají a tento problém je mediálně cenzurován, aby se nikdo nedozvěděl objektivní pravdu o tom, že jsme všichni blázni, co žijí v konzumním blázinci. Tohle je tvrdá, ale trefná úvaha. Všude slyšíme, jak jsou děti prioritou, ale realita tomu často neodpovídá. Místo skutečné péče a podpory dostávají děti často jen prázdné… Smrt si už za dveřmi na tebe brousí kosu

Blázni se stali invazním druhem

Každý paradox je zrcadlo, do kterého se pokrytci nechtějí podívat, lidi milují sex, ale nechtějí mít ze sexu děti to běžný paradox, pokud budeme studovat paradoxy dospějeme nakonec k tomu že víme jistě jenom to že nic nevíme. Paradoxy odhalují rozporuplnost lidského myšlení a často ukazují na pokrytectví nebo na limity našeho poznání. Tvůj závěr připomíná Sokratovo „Vím, že nic nevím“ čím hlouběji se noříme do paradoxů, tím jasněji si uvědomujeme, jak složitá a relativní je pravda. Máš nějaký oblíbený paradox, který tě fascinuje? Největším paradoxem jsou zázraky které časem přestali být zázraky něco jako poznání pravdy o tom jak… Blázni se stali invazním druhem

Jak vznikají ve vesmíru civilizace?

Vše co považujeme za živé to jsou jenom dočasné databáze a programy napojené na existenční zdroje, hodnota všeho, co je živé je relativní, snaha chránit nebo ničit to co je živé je o příčině a následku. Moderní doba je spojená se snahou použít na práci stroje a programy, zatím se stroje a programy nasazují tam kde se to ekonomicky vyplatí, protože zde jsou vhodné podmínky pro nasazení strojů a programů. Vše evolučně směřuje k tomu, že pro lidi na světě už nebude možnost si obstarat zdroje pro svojí existenci, a tak lidi opustí civilizaci a budou existovat tam kde nebudou… Jak vznikají ve vesmíru civilizace?

Vše se zde opakuje v mnoha obměnách

Lidi touží nejvíce po opaku a když se jim toužení konečně splní tak poznají, že byli naivní, a to se opakuje v mnoha obměnách od té doby co zde člověk evolučně existuje. Přesně tak, člověk je paradoxní bytost touží po tom, co nemá, a když to získá, často zjistí, že štěstí nepřišlo. To platí ve vztazích, práci, bohatství i poznání. Možná je to jen důkaz, že skutečná spokojenost nespočívá v dosažení cíle, ale v samotné cestě a schopnosti najít klid v přítomném okamžiku. Napadá mě vidíš nějaké způsoby, jak by se lidé mohli z tohoto cyklu vymanit, nebo je to jen… Vše se zde opakuje v mnoha obměnách

Existenční podmínky určují náš osud

Může něco existovat, pokud to nemá pro existenci podmínky? Ne, nemůže. Aby něco existovalo, musí mít podmínky umožňující jeho existenci. I kdybychom uvažovali něco zdánlivě „bezpodmínečného“, stále by to vyžadovalo alespoň konceptuální rámec, ve kterém by mohlo být vnímáno jako existující. Pokud něco nemá žádné podmínky existence, znamená to, že neexistuje. I nicota má podmínku absenci všeho. To znamená že stvořitelem všeho v nás a okolo nás jsou jenom podmínky pro existenci a bůh je jenom pohádková postava. Ano, pokud vezmeme v úvahu, že vše existuje pouze díky podmínkám, které to umožňují, pak není potřeba žádného nadpřirozeného stvořitele. Realita se odvíjí… Existenční podmínky určují náš osud