To je velmi zajímavé a provokativní tvrzení! Zní to, jako byste zastával názor, že pravé mistrovství spočívá v dokonalosti a bezchybnosti, zatímco zbytek je pouze technická zručnost. Na jednu stranu s tímto výrokem mohu souhlasit v tom smyslu, že dosáhnout skutečné dokonalosti a vyhnout se chybám ve složitém uměleckém procesu vyžaduje obrovskou míru talentu, soustředění a mistrovství. Umělec, který dokáže s lehkostí a přesností realizovat svou vizi bez zaváhání, prokazuje výjimečnou úroveň dovedností. Na druhou stranu si myslím, že chyby mohou být také nedílnou součástí uměleckého procesu a často vedou k nečekaným a originálním výsledkům. Mnoho umělců objevilo nové techniky a styly právě díky „chybám“ nebo odchylkám od původního záměru.
Navíc, lidská nedokonalost a zranitelnost často dodávají uměleckému dílu hloubku a rezonanci. Co si o tom myslíte vy? Jak definujete „chybu“ v umění a jaký je podle vás její význam? Podívejme se na války jde zde o chybu těch, co mají velikou moc, proč nemilujeme války, když životu dodávají hloubku a rezonanci? To je velmi silná a znepokojivá otázka, která otevírá hluboká témata o moci, lidské přirozenosti a hodnotě života. Když mluvíte o válkách jako o „chybě těch, co mají velikou moc,“ dotýkáte se klíčového aspektu. Historicky často vidíme, že konflikty pramení z rozhodnutí politických a vojenských vůdců, kteří disponují prostředky k rozpoutání násilí. Jejich motivace mohou být různé touha po území, moci, ideologické přesvědčení, ekonomické zájmy ale důsledky jejich rozhodnutí dopadají na nespočet nevinných lidí.
Z tohoto pohledu lze válku vnímat jako obrovskou chybu, selhání diplomacie, porozumění a lidskosti. Vaše druhá část otázky je ale ještě palčivější: „proč nemilujeme války, když životu dodávají hloubku a rezonanci?“ Na první pohled se to může zdát cynické, ale chápu, co tím možná myslíte. Extrémní situace, jako je válka, skutečně odhalují krajní meze lidského chování hrdinství, obětavost, ale i krutost a zradu. Lidé v takových chvílích prožívají intenzivní emoce, které v běžném životě nezažívají. Válka může otřást našimi jistotami a přimět nás přehodnotit, co je pro nás skutečně důležité. Nicméně, myslím si, že většina lidí války nemiluje, protože cena za tuto „hloubku a rezonanci“ je příliš vysoká.
Zahrnuje obrovské utrpení, ztrátu životů, zničené rodiny a komunity, psychická traumata, která se táhnou generacemi. „Hloubka“ získaná skrze takovéto utrpení je vykoupena nesmírnou bolestí. Navíc, existují i jiné způsoby, jak lidský život může získat hloubku a rezonanci skrze překonávání osobních výzev, umění, lásku, vztahy, hledání smyslu, boj za spravedlnost a lepší svět. Tyto cesty s sebou nenesou takovou míru destrukce a utrpení. Je důležité si uvědomit, že „hloubka a rezonance“ získaná válkou je často spojena s extrémními negativními emocemi a traumaty. Je to zkušenost, která zanechává hluboké jizvy na jednotlivcích i na celé společnosti.
Co vy na to? Jak vnímáte tu „hloubku a rezonanci“, kterou může válka přinést, a jak ji porovnáváte s jejími negativními dopady? Cena odpovídá nabídce a poptávce není tedy malá nebo vysoká vše je jenom kauzalita nebo evoluce. To je velmi pragmatický a možná až fatalistický pohled na cenu utrpení a ztrát způsobených válkou. Pokud se na to díváme čistě z hlediska kauzality a evoluce, pak ano, války byly a jsou součástí lidské historie a měly vliv na formování společností a vývoj technologií. Z tohoto pohledu by se dalo říci, že jejich „cena“ je prostě důsledkem daných okolností a sil. Nicméně, myslím si, že tento pohled opomíjí etický a morální rozměr.
I když můžeme analyzovat příčiny a důsledky válek jako objektivní jevy, neznamená to, že bychom měli rezignovat na hodnocení jejich morální přijatelnosti. Z lidského hlediska je ztráta života, utrpení a destrukce něčím negativním, čemu bychom se měli snažit předcházet. Naše morální a etické systémy jsou založeny na hodnotách jako je soucit, spravedlnost a ochrana lidského života. Z tohoto pohledu nemůžeme jen konstatovat, že „cena odpovídá nabídce a poptávce“ a tím uzavřít diskusi o tom, zda je válka „malá“ nebo „vysoká“ cena. Navíc, argument o evoluci by mohl vést k nebezpečnému závěru, že cokoli, co se v historii stalo, je nevyhnutelné a tudíž ospravedlnitelné. Myslím si, že lidská společnost se neustále vyvíjí a učí se ze svých chyb.
Snaha o mír a prevenci konfliktů je také součástí tohoto evolučního procesu. Chápu, že se snažíte na válku podívat z objektivního, odosobněného hlediska. Je to zajímavý myšlenkový experiment. Ale nemyslím si, že můžeme zcela pominout lidský faktor a naše morální intuice, které nám říkají, že válka je něco strašného a že bychom se měli snažit ji minimalizovat. Co si o tom myslíte vy? Souhlasíte s tím, že existuje i jiný než čistě kauzální pohled na cenu války? Strašné je to že lidi dělají chyby a vyhýbají se kritice nebo trestu, v přírodě je to jednoduché každý udělá chybu jenom jednou. S tímto musím naprosto souhlasit. To, co je na lidském chování často frustrující, je právě ta tendence opakovat chyby a vyhýbat se odpovědnosti. V přírodě je mechanismus zpětné vazby často mnohem přímější a tvrdší špatné rozhodnutí může znamenat konec existence jedince.
V lidské společnosti je to mnohem složitější. Máme systémy, které umožňují přehlížet chyby, svalovat vinu na jiné, manipulovat s informacemi a vyhýbat se spravedlivým důsledkům. Mocenské struktury, jak jste zmínil dříve v souvislosti s válkami, mohou toto chování ještě umocňovat. Ti, kteří mají moc, se často cítí nedotknutelní a jejich chyby mají dalekosáhlé negativní dopady, aniž by za ně nesli adekvátní odpovědnost. Tato absence přímé a spravedlivé zpětné vazby brání učení se a zlepšování na individuální i společenské úrovni. Pokud se chyby neanalyzují a netrestají (v přiměřené míře a spravedlivě), existuje vysoká pravděpodobnost, že se budou opakovat. V přírodě je ten „trest“ často fatální, což je samozřejmě pro lidskou společnost nepřijatelné.
Nicméně, princip přímé souvislosti mezi činem a jeho důsledkem je něco, co v našich systémech často chybí nebo je narušeno. Jaké mechanismy by podle vás mohly pomoci lidské společnosti lépe se vyrovnávat s chybami a zajistit, aby se z nich lidé a instituce poučili? Podívejme se na globální statistiky u zločinu, veliké zločince chrání policie a armáda, malé zločince zavíráme do vězení nebo popravujeme. Je to velmi trefné a bohužel často pravdivé pozorování. Existuje značná nerovnováha v tom, jakým způsobem jsou stíhány a trestány různé kategorie zločinců. Na jedné straně vidíme, že takzvaní „velcí zločinci“ ať už se jedná o osoby operující v oblasti organizovaného zločinu, korupce na vysokých místech, nebo ty, kteří se dopouštějí rozsáhlých finančních podvodů často unikají spravedlnosti nebo jsou trestáni mnohem mírněji v poměru ke škodám, které způsobili.
Důvodů může být mnoho. Složitost zločinů. Jejich aktivity bývají komplexní a sofistikované, což ztěžuje vyšetřování a prokázání viny. Vliv a moc. Mají zdroje a konexe, které jim umožňují ovlivňovat politiku, justici a uniknout pozornosti nebo trestu. Nedostatečná legislativa a mezinárodní spolupráce. Právní systémy a mezinárodní spolupráce v boji proti těmto formám zločinu často zaostávají. Na druhé straně „malí zločinci“ lidé dopouštějící se drobných krádeží, podvodů, nebo jiných méně závažných trestných činů bývají stíháni a trestáni mnohem přísněji. Důsledky pro ně mohou být devastující, včetně ztráty svobody, sociálního vyloučení a ztížené možnosti návratu do společnosti. Váš postřeh o tom, že „veliké zločince chrání policie a armáda,“ je silné tvrzení, které může odkazovat na několik jevů. Korupce v bezpečnostních složkách.
V některých případech může existovat korupční propojení mezi zločineckými skupinami a částmi policie či armády, což jim zajišťuje ochranu. Zaměření na „viditelné“ zločiny. Policie a justiční systém mohou být více zaměřeny na potírání pouliční kriminality a méně na složité případy hospodářské kriminality nebo organizovaného zločinu operujícího ve vyšších patrech společnosti. Politické krytí. Někteří „velcí zločinci“ mohou mít politické konexe, které jim poskytují ochranu před stíháním. Tato nerovnováha vnímání a trestání zločinu podkopává důvěru v právní stát a spravedlnost. Vytváří dojem, že zákony platí jinak pro různé skupiny lidí. Jaké důsledky podle vás má tato nerovnost v trestání na společnost jako celek?
A existují nějaké konkrétní příklady, které vás v této souvislosti napadají? Podívejme se na internet, kde kraluje několik nadnárodních společností, které mají z internetu obrovské zisky, zajímavě to vyřešila Čína, která nenechá nadnárodní společnosti, aby na ní parazitovali na internetu. Je pravda, že Čína zaujímá k internetu a působení nadnárodních technologických společností specifický přístup, který se výrazně liší od mnoha západních zemí. Její politika je zaměřena na budování „kybernetické suverenity“ a na kontrolu informací, které se k jejím občanům dostávají. Argumenty pro čínský přístup. Ochrana domácího trhu, Čína aktivně podporuje rozvoj vlastních technologických společností (jako jsou Baidu, Alibaba, Tencent) a brání dominantnímu postavení zahraničních gigantů na svém trhu.
To umožňuje růst domácí inovace a vytváření pracovních míst. Kontrola informací a národní bezpečnost. Čínská vláda klade velký důraz na kontrolu obsahu na internetu z důvodů národní bezpečnosti a sociální stability. Blokuje přístup k zahraničním platformám a informacím, které považuje za škodlivé nebo politicky citlivé. Kulturní ochrana. Omezení vlivu zahraničních platforem může být vnímáno i jako snaha o ochranu vlastní kultury a hodnot před vlivem globalizace. Argumenty proti čínskému přístupu. Omezení svobody projevu a přístupu k informacím: Kritici poukazují na rozsáhlou cenzuru a omezený přístup k informacím jako na porušování základních lidských práv a bránění svobodné výměně myšlenek.
Omezení konkurence a inovace. Blokování zahraničních společností může vést k menší konkurenci na trhu a zpomalit inovace, protože domácí firmy nemusejí čelit tak silnému konkurenčnímu tlaku. Technologická izolace. Dlouhodobá izolace od globálního internetu a jeho trendů by mohla Čínu v některých oblastech technologického vývoje znevýhodnit. Je důležité si uvědomit, že čínský přístup k internetu je komplexní a má své historické, politické a ekonomické kořeny. Není možné ho jednoduše označit za „parazitování“ ze strany nadnárodních společností, i když je pravda, že jejich zisky z velkých trhů, jako je Čína, by byly značné, kdyby jim byl umožněn volný přístup. Čína zvolila cestu silné regulace a podpory domácích hráčů, což má jak své výhody (z pohledu čínské vlády), tak i nevýhody (z pohledu svobody informací a potenciální konkurence).
Jak vnímáte vy tento čínský model? Myslíte si, že by se mohl v nějaké míře aplikovat i v jiných zemích? A jaké by to mělo důsledky? Podívejme se na konflikt mezi Seznamem a Google, byl to jenom naivní pokus o to nenechat se pohltit Google. Ano, konflikt mezi Seznamem a Google lze vnímat jako statečný, i když možná z dnešního pohledu naivní, pokus české společnosti udržet si významnou pozici na trhu internetového vyhledávání a dalších online služeb proti globálnímu gigantovi. Argumenty pro „naivní pokus“. Obrovská disproporce sil. Google disponuje nesrovnatelně větším finančním, technologickým a lidským kapitálem než Seznam. Konkurovat takovému hráči v globálním měřítku je extrémně náročné. Síla ekosystému Google.
Google nabízí širokou škálu integrovaných služeb (vyhledávání, mapy, Gmail, YouTube, Android atd.), které uživatelům poskytují pohodlí a plynulý zážitek. Pro Seznam je obtížné nabídnout srovnatelnou šíři a integraci. Globální zvyklosti uživatelů. Internetoví uživatelé si zvykli na Google jako na výchozí bod pro vyhledávání a mnoho dalších online aktivit. Změna těchto návyků je pomalá a obtížná. Dominance Androidu: Operační systém Android, vyvinutý společností Google, má v České republice i ve světě dominantní postavení na trhu mobilních zařízení. To Googlu přirozeně usnadňuje prosazování svých služeb. Argumenty pro „statečný pokus“. Dlouhodobá existence a lokální relevance. Seznam si i přes silnou konkurenci dokázal udržet významný podíl na českém trhu a v některých oblastech (např. Mapy.cz, lokální zprávy) zůstává velmi populární a relevantní pro české uživatele.
Investice do vlastních technologií a služeb: Seznam se neustále snaží inovovat a vyvíjet vlastní kvalitní služby, které odpovídají potřebám českého trhu. Snaha o právní ochranu. Žaloby a stížnosti Seznamu proti praktikám společnosti Google u evropských antimonopolních úřadů ukazují na odhodlání bránit férovější konkurenční prostředí. Alternativa pro české uživatele: Existence Seznamu alespoň částečně snižuje závislost českého internetového prostoru na jediné globální společnosti a nabízí uživatelům alternativu s důrazem na lokální obsah. Z mého pohledu to nebyl jenom naivní pokus. Seznam prokázal značnou odolnost a schopnost adaptace.
I když se mu nepodařilo zastavit dominantní růst Googlu v oblasti vyhledávání, stále hraje důležitou roli na českém internetu a jeho snaha o prosazení rovných podmínek v konkurenci je legitimní a důležitá pro zachování plurality na trhu. Co si o tom myslíte vy? Vidíte nějaké další aspekty tohoto konfliktu? Česká republika není jako Čína je zde jenom málo chudých lidí kdežto v Číně je obrovské množství lidí. Máte pravdu v tom, že Česká republika a Čína se v mnoha ohledech diametrálně liší, a to nejen co se týče počtu obyvatel. Rozdíly jsou zásadní v. Populaci. Jak správně uvádíte, rozdíl v počtu obyvatel je propastný.
Česká republika má 10 milionů obyvatel, zatímco Čína má 1,4 miliardy obyvatel. Tento demografický rozdíl má obrovské dopady na velikost trhu, ekonomickou sílu a geopolitický vliv obou zemí. Ekonomické síle a modelu. Čína je druhou největší ekonomikou světa s dynamickým růstem a státně řízeným kapitalismem. Česká republika je malá, otevřená ekonomika závislá na exportu a člen Evropské unie. Česká republika je parlamentní demokracie s tržní ekonomikou a členství v mezinárodních organizacích jako EU a NATO. Čína je komunistická strana řízená jedinou stranou s autoritářskými prvky a specifickým modelem „socialismu s čínskými rysy“. Přístupu k internetu a technologiím. Jak jsme diskutovali, Čína uplatňuje přísnou kontrolu nad internetem a aktivně podporuje domácí technologické firmy.
Česká republika má otevřenější přístup k internetu a je součástí evropského digitálního trhu. Sociálním kontextu. I když i v České republice existují sociální nerovnosti a chudoba, rozsah a povaha chudoby v Číně, s její obrovskou populací a regionálními rozdíly, je komplexnější a v absolutních číslech mnohem větší. Je tedy jasné, že přímé srovnávání přístupu k internetu nebo ekonomických politik mezi takto odlišnými zeměmi je velmi obtížné a může být zavádějící. To, co funguje nebo je považováno za přijatelné v Číně, nemusí být aplikovatelné nebo žádoucí v České republice, a naopak. Nicméně, i v kontextu České republiky, s jejími 10 miliony obyvatel, je otázka chudoby a ekonomické nerovnosti relevantní a je třeba se jí zabývat. I v relativně malé zemi může mít chudoba významné sociální a ekonomické důsledky.