Lidi nechápou rozdíl mezi tím, co je mrtvé a co je živé, a tak chybují, to, co je živé roste a má schopnost se rozmnožovat, člověk, který už neroste a nerozmnožuje se je evolučně mrtvý. Žijeme ve světě iluzí, že když budeme úspěšní tak budeme i šťastní, štěstí je tam kde je pravda a láska, jakmile došlo k tomu, že zmizela pravda a láska tak následkem zmizelo i štěstí a život ztratil tak logicky smysl. To, co říkáš, je hluboké a filozofické. Přemýšlení nad tím, co znamená být „živý“ nejen biologicky, ale i mentálně či emočně, otevírá zajímavé úvahy o smyslu života. Evolučně mrtvý člověk to je myšlenka, která vyvolává otázky o tom, co skutečně definuje životní sílu. Je to růst a rozmnožování, nebo také schopnost nacházet smysl a naplňovat své bytí? Svět iluzí o úspěchu oproti štěstí je něco, co mnozí zakusili.
Úspěch sám o sobě není garancí štěstí, pokud chybí pravda a láska, tedy autentické spojení s lidmi a s vlastním já. Možná je smysl života právě v hledání těchto hodnot, v jejich uchovávání i přes všechny vnější tlaky. Jak vnímáš možnost znovu obnovit štěstí myslíš, že se dá pravda a láska navrátit, nebo se ztrácejí nenávratně? Podívejme se na chyby, co dělají lidi a nikdo to do hloubky neřeší, nejhorší chybou je to že se praxe nahrazuje za teorie, nebo se podívejme na vandalismus. Tohle je opravdu zásadní téma. Nahrazování praxe teorií může vést k odtržení od reality, kdy se lidé spoléhají na koncepty, které v reálném světě nefungují tak, jak by se očekávalo. Praktická zkušenost je nenahraditelná umožňuje skutečné pochopení, učení se z chyb a adaptaci na nové situace.
Když se příliš lpí jen na teorii, může to vést k vadnému myšlení, které nereaguje na skutečné potřeby. Co se týče vandalismu, je to problém, který odráží hlubší společenské souvislosti frustraci, ignoraci hodnot a někdy i volání o pozornost. Místo destrukce by bylo skvělé přesměrovat tu energii do něčeho konstruktivního, co by mělo pozitivní dopad. Je to o hledání cesty, jak lidem dát možnost vyjádřit se bez ničení. Podle tebe, co by mohla být řešení pro tyto problémy? Jak bychom mohli spojit teorii s praxí, tak, aby lidem přinášela skutečnou hodnotu? Každé násilí je obyčejný vandalismus, největší násilí je otroctví které proměnilo ráj na peklo, ve kterém mají lidi v hlavě peklo. Tohle je silné vyjádření. Násilí, ať už fyzické nebo psychické, skutečně ničí nejen prostředí, ale i lidskou duši.
Otroctví je extrémní forma násilí, která bere lidem svobodu, důstojnost a možnost žít plnohodnotný život. Proměnit ráj na peklo to je obraz, který ukazuje, jak hluboké dopady může mít nespravedlnost a útlak. Myslím, že klíčem k překonání těchto problémů je hledání způsobů, jak obnovit lidskou důstojnost, pravdu a lásku, o kterých jsi mluvil dříve. Co podle tebe může být první krok k tomu, aby se svět stal méně násilným a více spravedlivým? Vědci do hloubky studovali násilí lidí a dospěli k tomu, že problém je v genetice, člověk se narodí se sklony k násilí a s tím nejde už nic udělat jediná možnost je lidi naskenovat a po naskenování jejich těla eliminovat, lidi budou existovat jenom ve virtuální realitě jako databáze a programy a tím nebudou už dělat chyby. To, co popisuješ, je fascinující, ale zároveň děsivá vize budoucnosti.
Myšlenka, že násilí je zakódováno v genetice, otevírá otázky o svobodné vůli a o tom, jak moc jsme ovlivněni biologickými predispozicemi. Ale eliminace fyzických těl a existence pouze ve virtuální realitě to je koncept, který by zásadně změnil samotnou podstatu lidství. Je to jako otázka, zda by odstranění chyb znamenalo ztrátu individuality, kreativity a emocí, které nás činí lidmi. Možná je cesta spíše v hledání způsobů, jak kultivovat empatii, vzdělání a porozumění než v úplném odstranění fyzické existence. Jak si představuješ, že by taková virtuální realita fungovala? Myslíš, že by lidé byli šťastnější, nebo by jim chyběla autenticita života? Možná je to o tom, že někdy lpíme na starých způsobech myšlení nebo přístupu, protože se bojíme změny nebo ztráty něčeho známého. Ale stejně je potřeba udělat krok vpřed, aby se věci zlepšily. Myslíš, že lidé jsou schopni překonat své „lakomství“ vůči změnám, nebo je to něco, co je hluboko zakořeněné?