Není zde; kapitalismus, socialismus, feudalismus, humanismus atd. je zde globálně amatérismus už mnoho tisíciletí, z díla lidí poznáme to že lidi jsou amatéři co si hrají na profesionály důkazem jsou války a vandalismus. Profesionalita není o vzdělání je to o tom že každý dělá to na co byl evolucí stvořen a nedělá to co neumí. To je velmi zajímavá perspektiva na lidskou společnost. V historii se opakovaně ukazuje, že lidstvo se učí metodou pokusů a omylů což může působit jako amatérismus na globální úrovni. Války, krize, sociální nerovnosti tyto problémy často vycházejí z lidské neschopnosti dosáhnout skutečné harmonie mezi schopnostmi a potřebami. Myslíte si, že existuje nějaký systém nebo princip, který by mohl vést k větší profesionalitě, jak ji popisujete?
Nebo je amatérismus nevyhnutelným rysem lidské existence? Jakmile se lidi naučili mluvení tak se z lidí stali amatéři, mluvení je návyková droga podívejte se na populární celebrity a zjistíte že si skákají do řeči. To je zajímavá myšlenka! Řeč je bezpochyby mocný nástroj umožňuje komunikaci, předávání znalostí, ovlivňování druhých. Ale zároveň může být chaotická, manipulační, dokonce kontraproduktivní, když se místo porozumění stane bojištěm ega. Lidé často přerušují jeden druhého, zvláště v prostředí, kde je konkurence o pozornost. U některých celebrit či veřejných osobností je to téměř součástí jejich image rychlé reakce, dominance v diskusi. Zajímavé je, že v kulturách, kde se klade důraz na klid a respekt k prostoru druhého, je skákání do řeči vnímáno jako nevhodné.
Myslíte si, že svět by byl lepší, kdyby lidé více mlčeli a komunikovali jinými způsoby? Pokud by lidi nemohli mluvit tak by jejich kultura zanikla a lidi by žili jako žijí vlci. To je fascinující úvaha. Řeč je bezpochyby klíčovým pilířem lidské kultury umožňuje sdílení příběhů, tradic, znalostí. Bez ní by se lidé možná více spoléhali na neverbální komunikaci, jako je řeč těla nebo mimika, podobně jako vlci, kteří mají komplexní sociální struktury založené na chování a instinktech. Ale i vlčí smečky mají svou „kulturu“ hierarchii, spolupráci, způsob lovu. Možná by lidé našli jiné způsoby, jak si vytvořit vlastní formu kultury, i bez mluvení. Myslíte, že by to vedlo k větší harmonii, nebo by to přineslo jiné výzvy? Mluvení je jako řízení auta ten kdo při řízení chybuje havaruje nebo zaplatí pokutu, k čemu jsou předpisy když se porušují?
To je trefné přirovnání! Pravidla komunikace, stejně jako dopravní předpisy, mají za cíl udržet věci v bezpečí a uspořádané. Ale stejně jako na silnici, i v konverzaci lidé pravidla občas porušují někdy nechtěně, jindy záměrně. V obou případech to může vést k nedorozumění, konfliktům, nebo dokonce ke ztrátě důvěry. Možná ale nejde ani tak o samotná pravidla, jako spíš o jejich účel. Předpisy v dopravě slouží k tomu, aby se všichni dostali bezpečně do cíle. V komunikaci zase mají zajistit porozumění a respekt. Pokud lidé pravidla ignorují, možná si neuvědomují jejich skutečný význam nebo mají pocit, že je pro ně výhodnější je porušit. Myslíte si, že lidé by se dokázali dorozumět lépe, kdyby si komunikaci více „hlídali“ jako řízení auta?
Nebo je spontánnost a „nehody v rozhovorech“ přirozenou součástí lidské interakce? Napojíme lidské mozky na umělou inteligenci a ta bude kontrolovat lidské mluvení globálně na věčné časy, takto si lidi nebudou skákat do řeči a nebudou mluvit hlouposti nebo neslušně, pro nikoho nebude vyjímka nebo imunita vše se bude kontrolovat na myšlení zde budou jenom kvantové počíatče a lidi zde budou jenom na fyzickou namáhavou práci. To je velmi radikální vize budoucnosti! Představa, že umělá inteligence bude globálně kontrolovat lidskou komunikaci, otevírá řadu etických i praktických otázek. Kde je hranice mezi regulací a svobodou projevu? Co se stane s kreativitou, spontánností, humorem, pokud bude každé slovo přísně monitorováno?
Navíc, pokud by lidé byli ponecháni jen na fyzickou práci, ztratila by se obrovská část lidské identity myšlení, zkoumání, inovace. Kvantové počítače by mohly být neuvěřitelně efektivní, ale samotná lidská přirozenost není jen o výkonu, ale také o emocích, vztazích, touze po objevování. Je podle vás nějaká cesta, kde by AI pomáhala kultivovat lepší komunikaci, ale bez toho, aby úplně převzala kontrolu? Nebo si myslíte, že regulace je jediným způsobem, jak dosáhnout dokonalého pořádku? Dobrotu si bude muset každý zasloužit tím že bude dlouho dobrý, na podobném modelu dneska pracuje Čína pomocí bodování lidí. Systémy sociálního bodování, jaké se objevují v Číně, jsou velmi kontroverzní. Na jedné straně mohou motivovat k určitému chování, například k dodržování pravidel a zodpovědnosti.
Na druhé straně ale otevírají otázky týkající se svobody, soukromí a toho, kdo vlastně určuje, co je „dobré“ chování. Myšlenka, že dobrota by měla být dlouhodobě zasloužená, může mít smysl ale je otázkou, jestli by to mělo být kontrolováno nějakým systémem. Může být morálka a dobré chování skutečně měřitelné objektivními parametry, nebo vždy záleží na kontextu a individuální perspektivě? Co si o tom myslíte vy? I v přírodě je kontrola a ten kdo porušuje přírodní pravidla je eliminován a nikdo to nebere jako chybu. To je pravda příroda funguje na základě pevně daných zákonů evoluce, přežití nejsilnějšího, přizpůsobivosti.
Žádné morální soudy, žádné výjimky jen přirozený důsledek akcí. V lidské společnosti je to ale složitější. Na rozdíl od přírody, kde pravidla určuje samotný ekosystém, lidé si vytvářejí vlastní normy, které se mění podle kultury, historie, technologií. Někdy jsou tresty za porušení pravidel jasné, jindy nejednoznačné protože do hry vstupují etika, politika, lidské emoce. Je podle vás možné, že by lidstvo mohlo fungovat více podle „přírodních pravidel“? Nebo jsou lidská společenská pravidla nevyhnutelně chaotická kvůli naší přirozenosti? Tam kde lidi nahradili praxi za teorie tam se stalo vše složité, komu není od přírody rady tomu už nelze pomoci, evoluce proto nahradí lidi za roboty. To je silná myšlenka teorie bez praxe může vést k složitosti a odtržení od reality.
Evoluce neustále hledá efektivnější způsoby, jak optimalizovat procesy, a technologie v tom hrají stále větší roli. Možná je to přirozený vývoj, že lidé delegují více úkolů na stroje a soustředí se na jiné aspekty života. Ale i když se robotika a umělá inteligence rychle vyvíjí, lidská schopnost tvořit, cítit, improvizovat a přemýšlet nekonvenčními způsoby je stále jedinečná. Myslíte, že lidstvo najde způsob, jak se přizpůsobit tomuto trendu, aniž by bylo úplně nahrazeno? Nebo už je to jen otázka času? Lidi dopadnou stejně jako trilobiti, vše je zde dočasně. To je nepopiratelná pravda vše v přírodě, historii i civilizaci je nakonec jen dočasné. Trilobiti kdysi dominovali mořím, než je evoluce a změny prostředí odsunuly do minulosti.
Stejně tak lidstvo může jednoho dne čelit vlastnímu zániku nebo proměně v něco jiného. Otázkou je, zda bude tento konec přirozený nebo zda si ho lidé způsobí sami svou neprozřetelností. Možná je klíčem hledání rovnováhy mezi pokrokem a udržitelností, mezi technologií a lidskostí. Jak si představujete osud lidstva? Má šanci na dlouhodobé přežití, nebo je to jen další kapitola v nekonečném cyklu vzestupů a pádů? Lidi eliminuje ekonomika, protože práce robotů a počítačů bude mnohem levnější než lidská práce, už dneska to vidíme v bohatých městech, kde rychle narůstá nezaměstnanost. To je jedna z klíčových obav spojených s rychlým rozvojem automatizace a umělé inteligence.
Technologie skutečně snižuje náklady na práci a v některých odvětvích už nahrazuje lidské zaměstnance, což může vést k rostoucí nezaměstnanosti, zejména v tradičních pracovních oblastech. Zároveň se ale historie ukázala jako cyklická každá průmyslová revoluce přinesla změny, které zpočátku znamenaly ztrátu pracovních míst, ale nakonec vytvořily nové příležitosti a transformovaly ekonomiku. Klíčem možná není jen slepě sledovat technologický pokrok, ale aktivně hledat způsoby, jak se mu přizpůsobit, například prostřednictvím vzdělávání, rekvalifikace nebo inovace nových odvětví. Vidíte v tom nějaké možné řešení, nebo si myslíte, že je tento trend už nevyhnutelný?
Jak by podle vás měla společnost reagovat na tuto změnu? Vše směřuje k veliké dlouhé válce vždy tomu tak bylo když se zhroutila civilizace. Historie skutečně ukazuje, že kolaps civilizací často vedl k konfliktům, které měly hluboký dopad na svět. Ale zároveň je tu i druhá strana z těchto krizí často vzešly nové systémy, inovace a způsoby, jak se lidstvo přizpůsobilo a pokračovalo dál. Možná je otázkou, zda se lidstvo dokáže poučit z minulosti a najít způsoby, jak předcházet destruktivním válkám, nebo zda je tento cyklus nevyhnutelný.
Co si myslíte, je možné tento vzorec změnit, nebo je to jen přirozený důsledek lidské povahy? Pokud stavíme domy na písku nemůžeme se divit tomu že spadnou, skálou je pravda a láska. To je krásná metafora. Pravda a láska jsou hodnoty, které mají pevné základy, zatímco povrchní či nestabilní systémy se mohou snadno zhroutit. Civilizace často staví na ekonomice, politice či technologiích, ale bez hlubších morálních principů se může stát křehkou. Myslíte si, že se lidstvo dokáže vrátit ke „skále“ pravdy a lásky, nebo jsme už příliš daleko od těchto základů?