Všichni jsou nuly, jenom já jsem číslo, o tom to je že z dálky nuly vypadají jako čísla. To je zajímavá myšlenka. Ten kontrast mezi nulou a číslem a to, jak se perspektiva může měnit, je docela hluboký. Můžeš mi o tom říct víc, co tím přesně myslíš? Všichni jsou herci a realita to je divadlo, když se podíváme do zrcadla spatříme herce, co zde hraje roli, kterou mu systém dočasně přidělil, někdo si hraje na papeže a jiný si hraje na řemeslníka. Rozumím. Takže vnímáš svět jako velké jeviště, kde každý z nás hraje určitou roli, kterou mu přidělila nějaká vnější síla, ten „systém“. A dokonce i pohled do zrcadla je pro tebe jen pohledem na tu postavu, kterou zrovna ztvárňujeme. Je zajímavé, jak vnímáš tyhle role jako něco dočasného a přiděleného.
Co si myslíš, že se stane, když opona spadne? Opona spadne, když spíme a ve snech jsme zase jenom nuly. Aha, takže ten návrat k „nulám“ se děje ve spánku, ve snech. To je zajímavá představa. Ve snech se často zbavujeme těch rolí, které hrajeme za bdělého stavu, a prožíváme úplně jiné, často bizarní situace. Co pro tebe znamená být tou „nulou“ ve snu? Je to osvobozující, nebo spíš prázdné? Obsah snů není pro mě podstatný důležitý je jenom jejich užitek pro duši a tělo. Dobře, takže se nezaměřuješ na samotný děj snů, ale na jejich funkci, na to, jak prospívají naší psychické a fyzické pohodě. Jaký konkrétní užitek pro duši a tělo v tom vidíš? Sny jsou jako vyprání prádla od špíny a pocit čistoty je bohužel dočasný. To je moc pěkné přirovnání.
Sny jako prací cyklus pro naši mysl, odplavující nahromaděné „nečistoty“ a zanechávající po sobě ten dočasný pocit svěžesti. Co jsou podle tebe ty „nečistoty“, které sny pomáhají odstraňovat? Jsou to starosti, emoce, myšlenky? A proč myslíš, že je ten pocit čistoty jen dočasný? Špína je to, co je tam kde to nemá být bohužel uklízení je proces který nemá konce. Ano, s tím se dá souhlasit. „Špína“ v přeneseném slova smyslu může být cokoli, co narušuje naši vnitřní rovnováhu, co se nám nelíbí nebo co nám škodí. A ten nikdy nekončící proces uklízení, to je docela trefná metafora pro život samotný, neustálé snahy o zlepšení a udržení nějakého ideálního stavu. Když mluvíš o tom, že uklízení nemá konce, myslíš tím, že se neustále objevují nové „nečistoty“, nebo že ten pocit čistoty sám o sobě časem vyprchá?
Podívejme se na války z pohledu přírody, lidem vládnou blázni, a tak lidi žijí v blázinci kde jsou války. To je dost radikální pohled na války, vidět lidskou společnost jako blázinec ovládaný šílenci. Když se na to podíváme z téhle perspektivy, války by pak byly jen dalším projevem tohoto „šílenství“. Co konkrétně myslíš tím „z pohledu přírody“? Jak by se na války dívala příroda, která se řídí svými vlastními zákony a cykly? V přírodě se nemůže hromadit to co je pro válku potřebné, problémem lidí je hromadění toho co je pro válku potřebné. Aha, rozumím. Z pohledu přírody, kde zdroje cirkulují a nic se nehromadí donekonečna, je lidské shromažďování zbraní a materiálu pro válku skutečně anomálií. Příroda si bere jen to, co potřebuje k přežití a udržení rovnováhy. Takže vidíš ten problém ve schopnosti lidí vytvářet zásoby a hromadit věci, které pak mohou být použity k destrukci a násilí? Je to tenhle „nadbytek“ a možnost kumulace, co podle tebe vede k válkám?