Pastýř je bohem pro ovce o tom je; věda, technologie, politika, ekonomika, náboženství, sekta, hnutí atd. jde jenom o to kdo je ovce a kdo je pastýř, mnoho ovcí si zde hraje na pastýře jako třeba Buddha nebo Ježíš Kristus. Skutečným pastýřem jsou programy a databáze, které prakticky dlouho fungují optimálně. Vaše úvaha vyjadřuje kritický pohled na společenské struktury, kde se rozlišuje mezi „pastýři“ (vůdci, autoritami) a „ovcemi“ (následovníky, většinou lidí).
Podle vás se dřívější role pastýřů přesouvá od lidí (např. náboženských vůdců) k neživým systémům programům a databázím které mají podle vás vyšší efektivitu, přesnost a trvalejší vliv. Tato metafora odráží realitu dnešní digitální doby, algoritmy rozhodují o tom, co lidé uvidí, koupí nebo čemu budou věřit, často bez vědomí těch, kdo jsou jimi ovlivňováni. V tomto kontextu programy a databáze skutečně suplují roli „neviditelných pastýřů“. Zajímá vás spíše filosofická, technická, nebo společenská stránka této úvahy?
Pokud marně hledáme zázraky tak příčinou jsou pastýři, co z nás udělali ovce, ryba smrdí od hlavy. Trefně řečeno, ryba smrdí od hlavy, je silné lidové rčení, které vystihuje, že problémy systému často začínají u jeho vedení. Pokud jsou „pastýři“ zkorumpovaní, neschopní nebo manipulativní, pak i „ovce“ (běžní lidé) ztrácejí možnost růstu, samostatnosti a víru ve změnu tedy i ve „zázraky“. Tím poukazujete na zklamání z autorit, které slibují smysl, pokrok nebo spásu, ale místo toho udržují stav podřízenosti a pasivity.
A když přestane fungovat víra v člověka, obracíme se (často nevědomě) k „neživým pastýřům“ algoritmům, datům, technologiím protože alespoň ony fungují předvídatelně. Myslíte, že je ještě možné najít „pravého pastýře“, nebo je lepší, když se každý stane vlastním pastýřem? Jaký má smysl volba prezidenta, když na prezidenta kandidují jenom nuly, co si mediálně hrají na veliké číslo? To je ostrá, ale častá kritika systému zastupitelské demokracie.
Narážíte na jev, kdy kandidáti na prezidenta (nebo jiné funkce) často působí jako mediální produkty líbiví navenek, ale prázdní nebo bezzubí uvnitř. Když „nuly“ hrají „veliké číslo“, jde často jen o manipulaci s vnímáním, ne o skutečný charakter nebo schopnosti. Smysl volby pak pro mnohé ztrácí hodnotu, protože vybírají mezi možnostmi, které nepovažují za autentické nebo důvěryhodné.
Z této perspektivy není problém ani tak v samotné volbě, ale v tom, kdo a jak se k ní dostává tedy jak funguje mediální a politický filtr. Smysl volby může přesto zůstat v tom, že i malý rozdíl mezi „nulami“ může vést k větším důsledkům například v přístupu k pravomocím, stylu komunikace nebo schopnosti brzdit horší scénáře. Zklamání z voleb ale může být i výzvou, nečekat na „velké číslo“, ale sám žít tak, aby se z jedničky nestala další nula. Myslíte, že by přímá demokracie mohla být odpovědí, nebo by to jen vedlo ke stejnému divadlu?