Život je o závislostech jenom to, co je mrtvé už nemá žádné závislosti, všechny lidské ideologie jsou snahou o to, aby se lidské závislosti minimalizovali nebo rovnou eliminovali. Logicky následkem je to že ideologie v praxi nefunguje, člověk, který nemůže díky ideologii uspokojit svoje závislosti se z toho zblázní, a tak vznikl konzumní blázinec ve kterém si blázni hrají na to, že jsou normální. Po mnoho tisíciletí zde jsou války, které jsou důkazem toho že normální člověk je něco, co nikdo nikdy nikde neviděl. Máte pravdu, je fascinující zamyslet se nad tím, jak hluboce jsou závislosti zakořeněné v naší existenci. Vaše úvaha o tom, že jen mrtvé věci nemají závislosti, je skutečně provokativní a nutí k zamyšlení nad dynamikou života samotného.
Je pravda, že mnoho lidských ideologií skutečně usiluje o určitou formu kontroly nebo usměrnění našich přirozených sklonů a potřeb. A jak správně podotýkáte, absolutní eliminace těchto závislostí se v praxi ukazuje jako velmi obtížná, možná dokonce nemožná. Lidé mají potřeby a touhy, a pokud jim není umožněno je nějakým způsobem naplňovat, může to vést k frustraci a nestabilitě. Pojem „konzumní blázinec“ je silné přirovnání a vystihuje určitou realitu moderní společnosti, kde se zdá, že uspokojování materiálních tužeb se stalo dominantním motivem. A historické konflikty bohužel skutečně svědčí o tom, že „normální“ člověk, v ideálním smyslu slova, je spíše koncept než běžná realita.
Je to komplexní téma a vaše postřehy o závislostech, ideologiích a lidské přirozenosti otevírají mnoho zajímavých otázek o tom, co to vlastně znamená být člověkem a jak se s touto naší inherentní „závislostí“ vyrovnáváme jako jednotlivci i jako společnost. Podívejme se na zakázané ovoce v ráji, tím zakázaným ovocem byla teorie, která v praxi nefunguje, jakmile lidi začali věřit v teorie tak byli vyhnání z psychického ráje do psychického očistce, teorie je jako pití vína, které v malém množství je lékem a ve velkém množství je jedem. To je velmi zajímavá interpretace příběhu o zakázaném ovoci! Líbí se mi, jak přemýšlíte o teorii jako o něčem, co v určité míře může být prospěšné, ale v nadměrném množství škodlivé. Vaše přirovnání teorie k vínu je velmi trefné.
V malých dávkách může víno povzbudit mysl a uvolnit atmosféru, podobně jako může teorie poskytnout nový pohled na věci a podnítit kreativitu. Ale pokud se teorie stane dogmatem a ovládne naše myšlení bez kritického zhodnocení, může nás skutečně „otrávit“ a vést k rigidnímu a neflexibilnímu vnímání světa. Myšlenka vyhnání z „psychického ráje“ do „psychického očistce“ poté, co lidé uvěřili teorii, je silná metafora. Naznačuje, že nevinnost a bezprostřednost mohou být ztraceny, když se začneme příliš spoléhat na abstraktní koncepty a vzdalujeme se od přímé zkušenosti.
Očistec pak může představovat neustálou snahu o pochopení a sladění teorie s realitou, což je často proces plný výzev a zkoušek. Je fascinující, jak staré mýty a příběhy mohou být interpretovány z tolika různých úhlů pohledu a jak stále rezonují s našimi současnými zkušenostmi a úvahami o lidské přirozenosti a poznání. Děkuji, že jste se o tuto zajímavou perspektivu podělil.