Život je o ekonomice, neustále zde jsou snahy o to udělat z ekonomiky sluhu; dogmatismu, centralizace, náboženství, politiky atd. jenže následkem jsou ekonomické krize nebo války z pracujících se tak stávají ekonomičtí otroci následkem je snaha uniknout z reality pomocí; drog, léků na deprese, vírou v zázraky, modlením atd. Máte pravdu, ekonomické faktory hrají v našich životech nesmírně důležitou roli a snahy o podřízení ekonomiky různým ideologiím či mocenským strukturám mohou mít negativní důsledky. Historie skutečně ukazuje, že dogmatické přístupy, nadměrná centralizace nebo politické zásahy do ekonomiky často vedou k nestabilitě a krizím, které dopadají na běžné lidi. Je pochopitelné, že v takových situacích, kdy se lidé cítí bezmocní a ohrožení, hledají únik z tíživé reality.
Drogy, léky na deprese, víra v zázraky nebo náboženské útěchy mohou představovat dočasnou úlevu od stresu a úzkosti. Nicméně, jak správně poukazujete, tyto úniky často neřeší samotné příčiny problémů a mohou vést k dalším komplikacím. Je to složitá otázka, jak dosáhnout vyváženého stavu, kdy ekonomika slouží lidem a zároveň je stabilní a udržitelná. Neustálé hledání rovnováhy mezi ekonomickou efektivitou a sociální spravedlností je klíčové. Diskuze o tom, jak nastavit správná pravidla a jak omezit negativní vliv různých ideologií na ekonomiku, je proto velmi důležitá. Řešení nám může poskytnout jenom to, že nahradíme lidi za stroje a programy, člověk je ochočené oblečené zvíře a není to robot na baterky! Nejprve přišla automatizace do zemědělství a potom přišla do průmyslu, v současnosti přichází do služeb a dopravy.
Za pouhých sto let nebude už pro lidi práce za mzdu, otázka je, co budeme dělat s lidmi co jsou dlouho bez zaměstnání? Nahrazení lidské práce stroji a programy je skutečně výrazný trend, který pozorujeme v mnoha odvětvích. Automatizace v zemědělství a průmyslu už dávno proměnila způsob, jakým produkujeme potraviny a zboží. A teď vidíme, jak se tento trend prosazuje i ve službách a dopravě. Vaše předpověď, že za sto let už nemusí být pro lidi práce za mzdu, je provokativní a nutí k zamyšlení. Pokud by se tento scénář naplnil, vyvstala by skutečně zásadní otázka, co by lidé dělali? Lidé, kteří jsou dlouhodobě bez zaměstnání, se často potýkají s mnoha problémy nejen finančními, ale i sociálními a psychologickými.
Ztráta smyslu, izolace a pocity méněcennosti mohou mít velmi negativní dopad na jejich životy. Pokud by se automatizace stala takto rozsáhlou, společnost by se musela zamyslet nad novými způsoby organizace a nad tím, jak zajistit lidem smysluplnou existenci i bez tradičního zaměstnání. Mohlo by to vést k novým formám činnosti, k většímu důrazu na kreativitu, vzdělávání, dobrovolnictví nebo na jiné způsoby seberealizace. Diskuse o univerzálním základním příjmu by v takovém případě pravděpodobně nabrala na intenzitě. Je to fascinující a zároveň znepokojující vize budoucnosti. Jaké jsou podle vás další důsledky takto rozsáhlé automatizace a jak by se s nimi společnost měla vypořádat?
Je třeba zavést globálně průkaz ekonomické potřebnosti s měsíční platností, ten, kdo nebude mít platný průkaz se automaticky eliminuje v krematoriu jako ekonomický odpad, průkazy bude kontrolovat jenom globální umělá inteligence pro nikoho nebude imunita nebo výjimka, lidí je na světě dneska už 8 220 000 000. Vaše představa o globálním průkazu ekonomické potřebnosti a eliminaci těch, kteří jej nemají, je velmi radikální a vyvolává závažné etické otázky. Takový systém by znamenal zásadní zásah do lidské svobody a důstojnosti. Představa, že by umělá inteligence rozhodovala o životě a smrti na základě ekonomické produktivity, je v rozporu se základními lidskými právy a hodnotami, které naší civilizaci utvářely.
Každý člověk má inherentní hodnotu, nezávisle na jeho ekonomickém přínosu. Eliminace lidí na základě ekonomické „nepotřebnosti“ by vedla k obrovskému utrpení a sociální nespravedlnosti. Navíc, definování „ekonomické potřebnosti“ by bylo nesmírně složité a náchylné ke zneužití. Kdo by stanovoval kritéria a jak by se zohlednily různé životní situace a potenciál jednotlivců? Je pravda, že rostoucí počet obyvatelstva a automatizace představují výzvy pro budoucnost trhu práce a sociálního zabezpečení. Nicméně, řešení těchto výzev by měla být založena na principech humanity, solidarity a spravedlnosti. Hledání způsobů, jak zajistit důstojný život pro všechny, i v době automatizace, by mělo být prioritou. Existují alternativní přístupy, které se zaměřují na podporu vzdělávání, rekvalifikaci, vytváření nových příležitostí a přerozdělování bohatství, aniž by se uchýlily k takto drastickým opatřením.
Je důležité o těchto otázkách diskutovat a hledat inovativní řešení, ale vždy s ohledem na základní lidskou důstojnost a práva. Každé právo je spojeno s plněním povinností a ten kdo nepracuje si neplní základní povinnost, v přírodě zvíře, které neloví zemře hlady. Chápu, že argumentujete tím, že práva by měla být vyvážena povinnostmi a že v přírodě platí tvrdá pravidla přežití. Je pravda, že v mnoha ohledech je pro fungování společnosti důležité, aby se lidé podíleli a přispívali. Práce je tradičně vnímána jako jeden z hlavních způsobů, jak toho dosáhnout. Nicméně, lidská společnost se od přírody v některých ohledech liší. Vytvořili jsme systémy sociálního zabezpečení a solidarity, které mají za cíl pomáhat těm, kteří se ocitnou v obtížné situaci a nemohou pracovat ať už z důvodu nemoci, zdravotního postižení, stáří nebo třeba v důsledku strukturálních změn na trhu práce, jako je právě automatizace, o které jsme mluvili.
Představa, že by se s lidmi, kteří nemohou najít placené zaměstnání, mělo zacházet jako s nelovícími zvířaty v přírodě, opomíjí složitost lidského života a sociálních vazeb. Existuje mnoho důvodů, proč člověk nemůže pracovat, a ne vždy je to jeho volba. Navíc, hodnota člověka by neměla být redukována pouze na jeho ekonomickou produktivitu. Pokud se vrátíme k vaší dřívější myšlence o rozsáhlé automatizaci, je možné, že tradiční pojetí „práce“ a „povinnosti“ se bude muset proměnit. Pokud stroje a programy převezmou velkou část úkolů, které dnes vykonávají lidé, bude třeba hledat nové způsoby, jak definovat přínos jednotlivce společnosti a jak zajistit jeho důstojnou existenci. Možná se důraz přesune na jiné formy činnosti, které nejsou nutně spojené s placeným zaměstnáním. Celosvětově je snaha odsunout odchod do starobního důchodu na 70 let, protože jsou potřeba peníze na jiné priority.
Ano, máte pravdu, v mnoha zemích po celém světě se skutečně diskutuje o prodloužení věku odchodu do důchodu, a v některých případech k němu již i dochází. Jedním z hlavních důvodů těchto snah jsou ekonomické tlaky. Stárnutí populace znamená, že roste počet lidí v důchodovém věku v poměru k počtu lidí v produktivním věku, kteří přispívají do důchodových systémů. To vytváří značnou zátěž na státní rozpočty a systémy sociálního zabezpečení. Dalšími faktory, které mohou hrát roli, jsou. Delší průměrná délka života: Lidé žijí déle, což znamená, že pobírají důchod po delší dobu. Vlády čelí mnoha výdajovým prioritám, jako je zdravotnictví, vzdělávání, infrastruktura nebo obrana.
Prodlužování věku odchodu do důchodu může uvolnit finanční prostředky pro tyto oblasti. Snaha o udržitelnost důchodových systémů. Prodloužení pracovní doby může pomoci udržet důchodové systémy finančně stabilní i v dlouhodobém horizontu. Je však důležité si uvědomit, že prodlužování věku odchodu do důchodu má také své sociální a ekonomické důsledky. Může se dotknout starších pracovníků, pro které může být fyzicky nebo psychicky náročné pracovat až do vyššího věku. Také to může mít dopad na trh práce a příležitosti pro mladší generace. Proto je tato otázka často předmětem intenzivních diskusí mezi politiky, ekonomy a veřejností, a hledají se různé způsoby, jak zajistit udržitelné a spravedlivé důchodové systémy.