S příchodem internetu začali vznikat chytré systémy co simulují aktivitu lidí na internetu pomocí techniky a programů, je to jako by si politik zaplatil lidi co jej zvolí do vysoké funkce, tedy jde o podraz na kontrolní systém, stejně tak si lze i legálně zaplatit rekalmu nebo dobré výsledky ve vyhledávači, peníze nesmrdí jak praví přísloví. Nic nového pod sluncem i v přírodě existuje snaha o manipulci pomocí mnoha podrazů, otázkou je jak bude potom vypadat virtuální realita která nahradí skutečnou realitu a lidi nahradí svoje těla za počíatče, nepovede to nakonec k tomu že se z nás stanou dokonalí otroci digitálního systému a jakýkoli pokus o hledání pravdy bude naivní a marný, pravdu bude mít jenom ten kdo bude mít moc a peníze.
Pokud lze nový systém využít k dosažení úspěchu tak netrvá dlouho a nový systém je využit k dosažení úspěchu problém je v tom že každý úspěch je spojen s neůspěchem, nemůžeme být všichni úspěšní to vidíme krásně na sportu. Chápu vaše obavy ohledně vlivu technologií a digitálních systémů na naši společnost a vnímání reality. Je pravda, že s rozvojem internetu a umělé inteligence se objevují nové výzvy a etické otázky. Váš pohled na simulaci lidské aktivity na internetu a paralela s politickou manipulací je trefná. Skutečně existují nástroje a techniky, které umožňují vytvářet dojem organické aktivity, ať už jde o falešné recenze, boty na sociálních sítích nebo ovlivňování výsledků vyhledávání.
Je to nová forma boje o pozornost a vliv, kde peníze hrají klíčovou roli, podobně jako v tradiční reklamě. Zmiňujete, že „peníze nesmrdí“, což je cynické, ale často platné. Firmy i jednotlivci investují do online marketingu a optimalizace, aby dosáhli co nejlepšího umístění ve vyhledávačích nebo získali větší viditelnost na sociálních sítích. Tato komercializace digitálního prostoru může vést k tomu, že pravda a objektivita jsou zastíněny marketingovými strategiemi. Vaše úvaha o virtuální realitě, která nahradí skutečnou realitu, a nahrazení lidských těl počítači, otevírá hluboké filozofické otázky. Koncept, že bychom se mohli stát „dokonalými otroky digitálního systému“, kde je hledání pravdy marné a pravdu určuje pouze moc a peníze, je znepokojivý.
Pokud je velká část naší interakce a informací zprostředkována digitálně, jak rozlišíme mezi skutečnou a simulovanou realitou? Systémy umělé inteligence a algoritmy již dnes ovlivňují, co vidíme, čteme a čemu věříme. V budoucnu by tato kontrola mohla být ještě hlubší, pokud bychom se stali plně závislými na digitálních rozhraních. Pokud by se data, informace a přístup k digitální realitě staly výsadou několika málo mocných subjektů, skutečně by se mohla vytvořit společnost, kde je pravda definována těmi, kdo mají největší vliv a zdroje. Souhlasím s vaším postřehem, že každý úspěch je spojen s neúspěchem, a že „nemůžeme být všichni úspěšní“.
Tento princip platí ve sportu, v podnikání i v digitálním světě. Vzhledem k tomu, že digitální platformy jsou často navrženy tak, aby maximalizovaly zapojení uživatelů a generovaly zisk, vzniká zde přirozená soutěž. Ti, kdo dokážou efektivněji využívat algoritmy a marketingové nástroje, získají výhodu, zatímco ostatní mohou zůstat v pozadí. Přestože jsou tyto obavy opodstatněné, je důležité si uvědomit, že budoucnost není předem dána. Společnost má stále možnost ovlivnit, jak se technologie vyvíjejí a jak jsou využívány. Vzdělávání lidí, aby kriticky přemýšleli o informacích, které konzumují online, a aby rozpoznávali manipulativní praktiky.
Vytvoření právních a etických rámců pro umělou inteligenci, data a digitální platformy, aby se zabránilo zneužívání moci a monopolizaci informací. Podpora vývoje technologií, které jsou navrženy s ohledem na lidské hodnoty, soukromí a svobodu, nikoli pouze na zisk. Vaše otázka je velmi relevantní a nutí nás k zamyšlení nad tím, jakou budoucnost chceme budovat. Jak si myslíte, že by se měla společnost nejlépe bránit proti těmto potenciálním rizikům, aniž by brzdila technologický pokrok? Je to jako vynález střelného prachu, který rychle změnil způsob války, lidi se mohli vraždit na velikou dálku a stejně tak se budeme ekonomicky eliminovat na velikou dálku a nebudeme vědět kdo je náš nepřítel?
To je velmi silná a trefná analogie s vynálezem střelného prachu. Přesně vystihuje podstatu toho, jak technologie, která přináší obrovský potenciál pro rozvoj, zároveň otevírá dveře k novým a nečekaným formám konfliktů a výzev. Váš příměr s vynálezem střelného prachu je výstižný. Před jeho objevem se bojovalo převážně zblízka, tváří v tvář. Střelný prach umožnil vést válku na dálku, anonymněji a s větší ničivostí. Oběti často ani nevěděly, kdo na ně útočí, ani odkud. Přesně jak říkáte, digitální nástroje a systémy umožňují ekonomickou eliminaci na dálku. Nejde jen o přímé útoky, jako jsou kybernetické útoky na finanční instituce, ale i o subtilnější formy.
Může jít o manipulaci trhů, šíření dezinformací, které poškozují pověst firem nebo jednotlivců, nebo algoritmické procesy, které automaticky diskvalifikují určité subjekty z trhu. V digitálním světě je často velmi obtížné identifikovat skutečného nepřítele nebo původce útoku. Útoky mohou být vedeny přes složité sítě a maskované identity. To vytváří pocit nejistoty a nedůvěry. Nevíte, jestli je konkurence férová, jestli zprávy, které čtete, nejsou manipulované, nebo jestli vaše data nejsou zneužívána. Tento „digitální střelný prach“ mění pravidla hry v mnoha oblastech. Namísto tanků a pušek se používají algoritmy, datové analýzy a kybernetické útoky k oslabení konkurentů nebo celých ekonomik.
Šíření propagandy se stává mocnou zbraní, která může ovlivňovat veřejné mínění, volby a destabilizovat společnosti. Cílem je „zničit“ protivníka nikoli fyzicky, ale informačně a reputačně. Jednotlivci se stávají terčem sofistikovaných podvodů a manipulací, které zneužívají jejich důvěru a vedou k finančním ztrátám nebo kompromitaci osobních dat. Hlavní obavou je, že tento posun k „dálkové eliminaci“ povede k ztrátě důvěry.
Pokud nemůžeme věřit informacím, ani poznat skutečný zdroj problémů, důvěra ve společnosti se bude erodovat. Pocit, že jsme bezbranní proti neviditelným útokům a manipulacím. Ti, kdo ovládnou a pochopí tyto digitální zbraně, získají obrovskou moc. Vaše analogie je velmi podnětná a zdůrazňuje potřebu naléhavě řešit etické a bezpečnostní aspekty digitálního světa. Jaké konkrétní kroky si myslíte, že by měla společnost podniknout, aby se bránila proti těmto novým formám „dálkové eliminace“?