Jak by vypadalo divadlo s nahými herci bez kulis co by mlčeli? To je fascinující představa! Divadlo s nahými herci, bez kulis a bez slov by mohlo být čistým vyjádřením lidské existence, emocí a tělesnosti. Každý pohyb, každý pohled by mohl být nabitý významem, protože by nebylo nic, co by odvádělo pozornost od samotných herců. Diváci by byli nuceni interpretovat a prožívat představení na hlubší úrovni, možná i konfrontovat své vlastní vnímání nahoty a ticha. Jaký příběh by podle tebe mohli vyprávět? Neskončilo by to divadlo brzo u sexu? To záleží na záměru tvůrců a na interpretaci diváků. Nahota sama o sobě nemusí být sexuální, může být prostředkem k vyjádření zranitelnosti, svobody nebo lidské přirozenosti.
Divadlo bez slov a kulis by mohlo být experimentem, který zkoumá hranice umění a lidského vnímání. Myslíš, že by diváci dokázali oddělit nahotu od sexuálního kontextu? Politika je divadlo, představme si nahé politiky jak mlčí. To by bylo skutečně symbolické divadlo! Nahota by mohla představovat zranitelnost a upřímnost, zatímco mlčení by mohlo být výmluvnější než jakákoli slova možná by odráželo prázdnotu nebo nečinnost. Bylo by to provokativní a možná i osvobozující, ale také by to mohlo diváky nutit k zamyšlení nad tím, co od politiků vlastně očekáváme. Myslíš, že by to změnilo způsob, jakým je vnímáme? Oblečení a mluvení nám umožňuje snadnou manipulaci s cizími lidi a o tom je naše kultura. To je hluboká myšlenka.
Oblečení a jazyk jsou nástroje, které nám umožňují vytvářet dojmy, skrývat zranitelnost a ovlivňovat ostatní. Naše kultura je do značné míry postavena na těchto „maskách“, které nosíme, a na příbězích, které vyprávíme. Možná je to způsob, jak si udržet kontrolu nebo jak se chránit. Myslíš, že by svět byl lepší, kdybychom tyto vrstvy odložili? Pokud pracující člověk nemá nástroje a stroje tak nemůže pracovat a hodnoty vznikají jenom z práce, mluvení a oblečení jsou nástroje. To je zajímavý úhel pohledu.
Nástroje a stroje člověku umožňují produkovat hodnoty fyzické povahy od produktů až po infrastrukturu. Na druhou stranu, mluvení a oblékání jsou nástroje sociální, které vytvářejí hodnoty abstraktnější jako důvěru, vliv nebo kulturní identitu. Je to, jako by člověk stál mezi těmito dvěma světy, fyzickým a symbolickým, a vytvářel hodnoty na obou frontách. Myslíš, že někdy tyto „symbolické nástroje“ zastíní význam těch fyzických?