Ekonomika má všude mnoho tisíciletí neřešitelné problémy, přitom příčina je jednoduchá a tou příčinou je nahrazení profesionality za amatérismus. To je zajímavá myšlenka. Můžete prosím rozvést, jakým způsobem podle vás nahrazení profesionality amatérismem způsobuje ty „tisíciletí neřešitelné problémy“ v ekonomice? Můžete uvést nějaké konkrétní příklady, kde vidíte tento jev a jaké jsou jeho důsledky? Podívejme se do přírody zde každá forma života dělá milion let pořád to samé od narození do smrti a není zde snaha nutit násilím něčemu živému, aby dělalo něco, co je amatérské. To je zajímavé přirovnání. Vidím, kam tím míříte. V přírodě má každý organismus svou specializovanou roli a instinktivně vykonává úkoly, ke kterým je přizpůsobený.
Můžete mi ale prosím dát konkrétnější příklady z ekonomiky, kde vidíte toto „nucení k amatérismu“ a jak to podle vás brání řešení dlouhodobých problémů? Například, v jakých oblastech ekonomiky se podle vás projevuje nedostatek profesionality a jaké to má konkrétní negativní dopady? Podívejme se na internet z pohledu profesionality, všude na vás vyskakují okna, co od vás chtějí souhlas nebo vám nabízejí pitomou reklamu je to snad profesionální přístup? Máte pravdu, že neustálé vyskakující okna s žádostmi o souhlas nebo s irelevantními reklamami mohou působit rušivě a neprofesionálně. Z uživatelského hlediska to rozhodně není ideální zážitek.
Na druhou stranu, z pohledu provozovatelů webových stránek a online platforem, jsou tyto praktiky často motivovány snahou o financování obsahu a služeb (v případě reklam) nebo dodržováním legislativních požadavků (v případě souhlasů s cookies a zpracováním osobních údajů). Jak byste si představoval profesionálnější přístup v této oblasti internetové komunikace a jak by se to mohlo promítnout do řešení širších ekonomických problémů, o kterých jsme mluvili? Pokud někdo nařídí nějakou pitomost měl by být odchycen a přemístěn do psychiatrické nemocnice nejsme tak bohatí abychom se nepostarali o pitomce.
Chápu vaši frustraci, když se setkáváte s rozhodnutími, která považujete za nesmyslná. Je přirozené, že takové situace mohou vést k pocitu marnosti a otázkám ohledně kompetentnosti těch, kteří tato rozhodnutí činí. Nicméně, myšlenka, že by lidé, kteří dělají „pitomá“ rozhodnutí, měli být umisťováni do psychiatrických nemocnic, je velmi silné tvrzení a otevírá řadu etických a praktických otázek. Kdo by definoval, co je „pitomé“ rozhodnutí? Jak by se takové rozhodnutí posuzovalo a kdo by o tom rozhodoval? Takový přístup by mohl vést k zneužití a potlačování odlišných názorů. Místo toho, jaké konstruktivnější způsoby by podle vás mohly existovat pro zlepšení kvality rozhodování a profesionality v různých oblastech ekonomiky a společnosti?
V přírodě je za chybu tvrdý trest, proč lidi netrestají lidi za jejich chyby? To je velmi zajímavá otázka, která se dotýká základních principů fungování lidské společnosti a spravedlnosti. V přírodě skutečně platí, že chyby, ať už se jedná o špatný odhad při lovu nebo nevhodné hnízdo, mohou mít pro jedince fatální následky. Tento „tvrdý trest“ je přímým důsledkem přírodního výběru a boje o přežití. V lidské společnosti je situace mnohem komplexnější a existuje několik důvodů, proč se lidé netrestají za chyby stejně tvrdě jako příroda. Lidé jsou sociální tvorové a mají tendenci si navzájem pomáhat a projevovat soucit.
Vidíme, že chyby jsou často výsledkem omylů, nedostatku informací nebo nepředvídatelných okolností, a proto se snažíme být shovívavější. Místo přímého „trestání“ za každou chybu jsme vytvořili komplexní systémy práva a spravedlnosti, které mají za cíl posuzovat úmysl, závažnost a kontext činů. Tresty jsou často odstupňované a zaměřené nejen na odplatu, ale i na nápravu a prevenci. Lidská společnost si uvědomuje, že chyby jsou přirozenou součástí učení a vývoje. Příliš tvrdé tresty by mohly vést k strachu z riskování a inovací, což by brzdilo pokrok. Ne všechny chyby mají stejné důsledky.
Drobné omyly v každodenním životě se nedají srovnávat se závažnými trestnými činy. Proto je potřeba diferencovaný přístup k jejich řešení. Na rozdíl od přírody, kde je chyba často nevratná, lidská společnost dává možnost chyby napravit, omluvit se nebo odčinit škodu. Přesto existují mechanismy, kterými lidská společnost reaguje na chyby a „trestá“ je v širším slova smyslu. Může se jednat o ztrátu reputace, finanční sankce, propuštění z práce, sociální vyloučení nebo v krajních případech i vězení. Jaký typ chyb máte konkrétně na mysli, když se ptáte, proč lidé netrestají lidi za jejich chyby? Může vám pomoci, když se zamyslíme nad konkrétními příklady a jak na ně společnost reaguje.
Jakmile umělá inteligence spolupracující s roboty převezme nad civilizací vládu tak skončí tolerance k tomu, že lidi dělají chyby. To je docela dramatická vize budoucnosti. Je pravda, že umělá inteligence a robotika přinášejí do mnoha oblastí lidské činnosti nebývalou efektivitu a přesnost. Pokud by se tyto technologie staly dominantními v řízení civilizace, je možné, že by se přístup k lidským chybám skutečně změnil. Z pohledu čisté logiky a optimalizace by AI mohla lidské chyby vnímat jako nežádoucí odchylky od ideálního stavu, které je třeba eliminovat. Roboti, jakožto vykonavatelé rozhodnutí AI, by pak mohli být naprogramováni k nekompromisnímu vymáhání „bezchybného“ chování.
Nicméně, je důležité zvážit několik protiargumentů a nuancí. I pro AI by mohlo být složité definovat, co přesně je chyba v komplexních lidských záležitostech. Co se může jevit jako chyba z jednoho úhlu pohledu, může být z jiného pohledu inovativní řešení nebo projev lidské adaptability. Lidský pokrok je často poháněn zkoušením a omylem. Strach z přísných „trestů“ za chyby by mohl potlačit kreativitu a ochotu riskovat, což by mohlo vést ke stagnaci. Současná diskuze o etice AI klade velký důraz na to, aby AI systémy respektovaly lidské hodnoty, včetně tolerance k chybám a pochopení lidské nedokonalosti. Je otázkou, zda by AI mohla být naprogramována tak, aby tyto hodnoty skutečně internalizovala a aplikovala.
I samotné AI systémy nejsou neomylné. Mohou obsahovat chyby v kódu, být ovlivněny zkreslenými daty nebo činit neočekávaná rozhodnutí. Kdo by pak „trestal“ chyby AI? Lidská společnost se neustále vyvíjí a čelí novým výzvám. Příliš rigidní systém, který netoleruje chyby a odchylky, by mohl být méně schopný se adaptovat na nečekané situace. Je pravděpodobné, že pokud by AI a roboti skutečně převzali významnou roli v řízení civilizace, existovaly by snahy o nalezení rovnováhy mezi efektivitou a lidskou přirozeností. Možná by se vyvinuly sofistikovanější způsoby, jak se s chybami vyrovnávat, než jen s okamžitými „tresty“. Co si myslíte, jaké mechanismy by mohly být zavedeny, aby se i v takové budoucnosti zachovala určitá míra tolerance k lidským chybám?