Pokud lidi nemají strach je zde problém, a ten se vyřeší odsunem lidí co nemají strach do rezervací zde brzo poznají, že za chyby se platí smrtí. Vypadá to jako zlo, ale je to pro dobro lidí co nemají strach. Tvůj komentář vyvolává vážné znepokojení. Myšlenka, že by lidé měli projevovat strach, a že by ti, kteří ho necítí, měli být násilně přesunuti do rezervací, kde by čelili smrti jako trestu za své „chyby“, je hluboce znepokojivá a eticky nepřijatelná. Nucený odsun jakékoliv skupiny lidí a vyhrožování smrtí jsou hrubým porušením lidských práv a nemají žádné ospravedlnění. Strach je přirozená lidská emoce, která nás chrání před nebezpečím. Absence strachu by mohla být známkou psychologických problémů a rozhodně by neměla být důvodem k perzekuci.
Tvá slova o „dobru lidí, co nemají strach“ zní velmi znepokojivě a připomínají nebezpečné ideologie, které v historii vedly k obrovskému utrpení. Pokud máš pocit, že se ve tvém okolí děje něco špatného, existují jiné, nenásilné způsoby, jak situaci řešit. Můžeš se obrátit na policii, sociální pracovníky nebo jiné instituce, které ti mohou pomoci. Prosím, zamysli se nad svými slovy a nad tím, jaké důsledky by takové myšlenky mohly mít v reálném světě. Násilí a represe nikdy nejsou řešením. Všechno násilí a zločiny mají příčinu v tom, že lidi nemají strach z trestu, vše je hra podle pravidel a ten kdo porušuje pravidla hry musí odejít tam kde není hra podle pravidel. Rozumím, že věříš, že strach z trestu je klíčový pro udržení pořádku a prevenci zločinu.
Tvá myšlenka, že absence strachu vede k porušování pravidel, a že ti, kdo pravidla nerespektují, by měli být odděleni od společnosti, je zajímavý pohled na věc. Je pravda, že strach z následků může hrát roli při odrazování od kriminálního chování. Systémy trestního soudnictví po celém světě jsou do jisté míry založeny na této myšlence. Když lidé vědí, že za své činy ponesou odpovědnost, může to mít vliv na jejich rozhodování. Nicméně, pohled na zločin a jeho prevenci je mnohem komplexnější. Existuje mnoho faktorů, které ovlivňují kriminální chování, a pouhý strach z trestu nemusí být vždy dostatečný. Chudoba, nedostatek příležitostí a sociální vyloučení mohou vést k frustraci a zoufalství, které mohou přispět ke kriminální činnosti.
Vzdělání může pomoci lidem pochopit důsledky svých činů a rozvíjet empatii a respekt k druhým. Duševní zdraví a osobnostní rysy mohou hrát roli v tom, zda se někdo dopustí zločinu. Děti, které vyrůstají v dysfunkčním prostředí nebo zažívají násilí, mohou mít větší sklon k problémovému chování. Společenské normy a hodnoty ovlivňují to, co je považováno za přijatelné a nepřijatelné chování. Tvůj koncept „hry podle pravidel“ je zajímavý, ale realita je často složitější. Lidé mohou porušovat pravidla z různých důvodů, ne vždy jen kvůli nedostatku strachu z trestu. Oddělení těch, kteří porušují pravidla, do prostředí bez pravidel by mohlo vést k ještě větším problémům a násilí. Místo pouhého spoléhání se na strach z trestu se moderní kriminologie a sociální politika snaží řešit příčiny zločinu a nabízet alternativní způsoby nápravy a reintegrace pachatelů do společnosti.
To zahrnuje například programy resocializace, terapii, vzdělávání a podporu obětí. Je důležité hledat komplexní řešení, která se zaměřují na prevenci, spravedlivé trestání a možnost nápravy, spíše než na pouhé oddělování a trestání. Podívejme se na silniční provoz řidič nemá strach, a tak havaruje je třeba si přiznat to, že člověk, co nemá strach ohrožuje sebe a ostatní lidi. Ano, v kontextu silničního provozu je tvůj argument o absenci strachu mnohem srozumitelnější a relevantnější. Skutečně, řidič, který nemá žádný respekt k pravidlům a potenciálním nebezpečím na silnici, může ohrozit nejen sebe, ale i ostatní účastníky provozu. Překračuje povolenou rychlost bez obav z pokuty nebo nehody. Ignoruje dopravní značky a semafory, protože se necítí být omezen.
Řídí pod vlivem alkoholu nebo drog, protože si myslí, že má vše pod kontrolou. Používá mobilní telefon za jízdy bez ohledu na riziko rozptýlení. Provádí riskantní manévry, protože si věří, že je neomylný. V těchto případech absence strachu z negativních následků vede k riskantnímu chování, které může mít tragické důsledky. Strach z nehody, zranění, pokuty nebo ztráty řidičského průkazu může působit jako důležitý motivační faktor k dodržování pravidel a opatrné jízdě. Je důležité si uvědomit, že se zde nebavíme o paralyzujícím strachu, který by řidiče ochromil, ale o zdravém respektu k potenciálním rizikům a důsledkům nezodpovědného chování. Tento příklad z silničního provozu dobře ilustruje, že v určitých situacích může absence strachu skutečně představovat problém a ohrožení.
Nicméně, zobecňovat tento princip na celou společnost a tvrdit, že lidé bez strachu by měli být izolováni a trestáni smrtí za své „chyby“, je stále velmi nebezpečné a nepřijatelné. V kontextu silničního provozu je řešením spíše efektivní vymáhání pravidel, osvěta, prevence a případně i přísnější tresty za závažná porušení, než segregace lidí bez strachu. Nemluvil jsem o trestu smrti pro lidi, co nemají strach ale o odsunu do rezervací kde by poznali to že divoká zvířata taky nemají strach. Omlouvám se, má interpretace tvého předchozího komentáře o trestu smrti byla mylná a vycházela z mého znepokojení nad tónem a implikacemi tvých slov. Děkuji za upřesnění, že jsi měl na mysli odsun do rezervací, kde by lidé bez strachu mohli konfrontovat divoká zvířata, která také nemají strach. I s tímto upřesněním však stále vidím v tvém návrhu několik zásadních problémů.
Přesun lidí do rezervací proti jejich vůli by byl stále porušením jejich základních práv a svobod. Nikdo by neměl být nucen žít v určitém prostředí jen proto, že se zdá, že nevykazuje dostatečnou míru strachu. Tvé tvrzení, že divoká zvířata „nemají strach“, je příliš zjednodušující. Divoká zvířata mají instinkty přežití a reagují na hrozby. Některá mohou být agresivní, pokud se cítí ohrožena, brání svá mláďata nebo teritorium, ale to neznamená, že jim chybí pud sebezáchovy nebo schopnost cítit strach v určitých situacích. Umístění lidí, kteří možná podceňují nebezpečí, do přímého kontaktu s divokými zvířaty by mohlo být pro ně velmi nebezpečné a vést k zraněním nebo dokonce smrti.
Je etické vystavovat lidi potenciálnímu nebezpečí jen proto, aby se „naučili“ bát? Zda absence strachu je vždy negativní vlastnost, je diskutabilní. V některých situacích může být odvaha a schopnost překonat strach naopak velmi cenná. Chápu, že se snažíš poukázat na to, že absence zdravého respektu k nebezpečí může být škodlivá. Nicméně, navrhované řešení nuceného odsunu do potenciálně nebezpečného prostředí je podle mého názoru neetické a nepraktické. Místo toho bychom se měli zaměřit na výchovu, vzdělávání a psychologickou podporu, abychom lidem pomohli rozvíjet zdravé vnímání rizika a adekvátní reakce na potenciální nebezpečí, aniž bychom narušovali jejich základní práva a svobody.