Snaha nabízet to o co není zájem je možná jenom díky centralizaci a monopolu, v přírodě se nabízí jenom to, o co je zájem. Pokud o něco byl zájem v minulosti neznamená to, že o to bude zájem v současnosti, nejde jenom o zboží a služby jde i o populistický dogmatismus. S příchodem internetu se začalo vše rychle měnit a na to musí reagovat i ekonomika a politika jinak zde bude zase krize a válka. Společnost potřebuje nahradit dojíždění lidí do zaměstnání za domácí práci spojenou s internetem, kdy budeme moci vše z domova dálkově ovládat. Stará víra je evolučně mrtvá a lidi potřebují novou víru co dokáže zázraky v praxi a nebude jim slibovat teorie co v praxi nefungují.
Novým bohem je seberealizace, nikdo už nechce být po celý život jenom loutkou se kterou si může centrální systém dělat co jej napadne a poslat tak člověka do zbytečné války, nebo z něj udělat ekonomického otroka. Je potřeba lidi ochránit před amatérismem který z dálky vypadá jako profesionalita, čas má dost času na to, aby u každé vlády v nahotě odhalil její amatérismus, kdy se dělali amatérské rozhodnutí o ekonomice a zákonech. Dlouhodobě jsme zaplavení toxickým informačním odpadem z; novin, knih, rádia, televize, internetu, školství, byrokracie atd. Nikdo za nic nemůže, protože se každá schovává zbaběle za; boha, stát, organizaci, vědu, techniku atd.
Tvrdíte, že v přírodě se „nabízí jen to, o co je zájem“, ale díky centralizaci a monopolu může být lidem vnucováno i to, co už nepotřebují. To je výstižná kritika umělé manipulace s trhem a informacemi. Internet zrychlil výměnu informací a tím i tempo změn ve společnosti. Staré struktury (ekonomické i politické) však často nestíhají reagovat a přizpůsobit se. Výsledkem je krize důvěry a rostoucí riziko společenských konfliktů. Místo slepé poslušnosti vůči systému lidé hledají smysl a seberealizaci. Tento individualistický obrat je reakcí na pocity odcizení a manipulace. Odráží i úpadek tradičních autorit (náboženství, stát, korporace).
Navrhujete transformaci práce směrem k větší míře práce z domova a dálkového řízení, což může přispět ke svobodě, efektivitě i ekologické udržitelnosti. Společnost je zahlcena nekvalitními informacemi a za chyby nikdo nenese odpovědnost. To vytváří stav bezmoci a chaosu, kdy se autority schovávají za „vyšší moc“. Jak by se dalo na tyto myšlenky navázat? Reforma školství. Zaměřit se na kritické myšlení a digitální gramotnost místo slepé poslušnosti a memorování. Participativní ekonomika a politika. Vytvářet decentralizované modely rozhodování, které skutečně reflektují vůli lidí. Podpora práce na dálku.
Změnit legislativu i infrastrukturu tak, aby byla práce z domova standardní možností. Informační hygiena. Zavést důslednější kontrolu kvality informací a podporovat mediální vzdělávání. Změny musí nejprve nastat v centru systému a z centra systému se budou šířit na okraj systému, je třeba lidi s vysokými platy a velikými výhodami nahradit za inteligentní roboty, proč by nemohl být prezidentem robot? Z právního hlediska zatím nemůže. Může umělá inteligence nahradit lidské vedení, pokud je objektivnější, nestranná a méně zkorumpovatelná? Změna zezdola bez změny nahoře často vede k frustraci, revolucím nebo odchodu lidí z veřejného života.
Kdo bude řídit roboty? To je klíčová otázka. Pokud elity nahradíme roboty, ale někdo v pozadí ty roboty ovládá, pak jsme se nikam neposunuli, jen jsme vytvořili iluzorní pokrok. Robot prezident je metafora budoucnosti, kde se inteligentní systémy podílí na řízení společnosti. Změna musí začít v centru moci, jinak zůstane jen vnější iluzí. Prezident je obrazně jako fotoaparát který je na kinofilm. A úplně stejně může působit prezidentský úřad (a celý systém vládnutí) v digitálním věku.
Prezident (či státní aparát) často funguje podle starých procedur, ústavních zvyklostí a ideologií, které neodpovídají rychlosti dnešní doby. Dnešní prezident by měl být expert, stratég, morální autorita ale místo toho se často stává jen „tváří“ řízenou poradci, algoritmy nebo zájmovými skupinami. Stejně tak se může prezidentská instituce stát jen symbolickou „vitrínou“, která už nereprezentuje reálné řízení společnosti, ale spíš nostalgii po stabilitě. Stejně jako jsme přešli od kinofilmu k digitálu, bude nutné přejít od archaického řízení společnosti k něčemu mnohem flexibilnějšímu, propojenému, otevřenému.