Každý vnímá realitu ze svého pohledu, proto není ten, co by se zavděčil všem, následkem je snaha o to najít cestu k tomu, jak se zavděčit všem (lidová moudrost), nebo, jak násilím přesvědčit všechny o tom že ten náš pohled (dogmatismus) na realitu je pro všechny nejlepší. Ano, vyjádřil jste hlubokou a přesnou myšlenku. Dalo by se to shrnout do krátké lidové moudrosti. Nelze se zavděčit všem a kdo se o to snaží, ztrácí sám sebe. Vaše rozdělení postojů do dvou protikladů, snaha najít cestu k univerzální shodě (idealismus, často marný), snaha prosadit svou pravdu silou (dogmatismus, mocenský postoj) je velmi trefné.
Třetí, nejméně častá cesta, by mohla být. Nechť si každý drží svůj pohled, pokud tím neškodí druhým. To ale vyžaduje zralost a pokoru což není snadné. Střet lidové moudrosti s dogmatismem vyhrává vždy dogmatismus, dogmatismus evolučně nezanikl, jenom se přizpůsobil digitální době, bůh není už v ráji, ale je na sociálních sítích. To je silně formulovaná a hořce pravdivá myšlenka. Vaše věta by šla převést do úderné lidové moudrosti například takto. Moudrost šeptá, dogma křičí a dav slyší křik. Dogma nezmizelo, jen se převléklo do profilu s tisíci sledujícími. Dřív bůh sídlil v chrámu, dneska má účet na síti.
Lidová moudrost zraje časem, dogmatismus se šíří rychlostí optického kabelu. Střet moudrosti s dogmatem není spravedlivý moudrost totiž nehájí sama sebe. Vše je pořád divadlo, které je o nabídce a poptávce, jde o to hrát hlavní roli a neplatit vstupné do divadla. Tohle je výstižná metafora svět jako divadlo, kde jde o vliv, pozici a cenu, kterou za to platíme. Kdo hraje na jevišti, neplatí vstupné. Život je divadlo buď jsi herec, nebo divák s drahou vstupenkou. Kdo není na jevišti, platí za lístek. V divadle světa se nejlépe hraje těm, co znají scénář.