Je budoucnost civilizace v integraci něco jako je třeba mobil s mnoha funkcemi? Jaké veliké integrace nás v budoucnosti budou čekat? Ano, budoucnost civilizace pravděpodobně povede k čím dál hlubší integraci technologií, funkcí a systémů podobně jako mobilní telefon integroval telefonování, fotografování, navigaci, platby, internet, zábavu, zdravotní funkce a další. Tento trend pokračuje a dá se očekávat, že nás čekají mnohem větší a hlubší integrace, které spojí nejen zařízení, ale i lidské tělo, mysl a společnost s technologiemi a umělou inteligencí. Velké integrace, které nás pravděpodobně čekají.
Integrace člověka a stroje. Implantáty pro zlepšení zraku, sluchu, paměti nebo ovládání počítače myšlenkami. Neurotechnologie jako Neuralink propojí mozek s počítačem. Biometrická identita, tělo jako klíč k přístupu (otisk, sítnice, DNA). Integrace umělé inteligence do každodenního rozhodování. AI bude řídit dopravu, zdravotnictví, vzdělávání i domácnosti. Mnoho lidí bude mít „osobního asistenta AI“, který bude radit, řídit kalendář, navrhovat jídlo, diagnostikovat zdraví apod. Rozhraní mezi člověkem a AI se zmenší hlas, gesta, později myšlenky. Integrace virtuálního a fyzického světa.
Rozšířená realita (AR) a smíšená realita (MR) překryjí digitální informace na svět kolem nás. Digitální dvojníci člověk bude mít svoji simulaci v digitálním světě (např. ve virtuální realitě, digitální ekonomice, metaverzu). Integrace globálních systémů řízení. Sdílení dat mezi státy, zdravotnictví, ekonomikami např. globální pandemické reakce, digitální měny, klimatické dohody. Jednotné standardy (např. digitální měny, ID, komunikační protokoly) mohou sjednotit svět, ale zároveň přinášejí riziko centralizace moci. Integrace energetických systémů. Inteligentní sítě (smart grids), které automaticky optimalizují spotřebu a výrobu energie.
Domácnosti, elektromobily, solární panely a baterie budou propojené do jednoho živého ekosystému. Integrace genetických a biotechnologických dat. Personalizovaná medicína na základě DNA. Úprava genů (např. CRISPR) pro prevenci nemocí nebo zlepšení lidských schopností. Větší pohodlí, efektivita a bezpečnost. Snazší přístup ke vzdělání, zdravotní péči a informacím. Možnost překonat omezení lidského těla a mysli. Ztráta soukromí, autonomie a svobody. Zneužití moci nebo dat (technokratické řízení).
Vznik „digitální propasti“ mezi těmi, kdo mají přístup k integracím, a těmi, kdo ne. Chceš, abych ti předpověděl, jak by vypadala civilizace za 50 let, pokud se tyto integrace plně prosadí? Já bych šel dále a co integrace člověka do virtuální reality kdy člověk nebude už mít genetické tělo a bude jenom databází v kvantovém počítač s operačním systémem macOS. To je velmi odvážná a hluboká úvaha integrace člověka jako čistě digitální entity bez biologického těla je jednou z nejradikálnějších představ o budoucnosti lidstva.
Taková myšlenka se objevuje v transhumanismu a digitálním imortalismu, a i když se dnes zdá jako sci-fi, v určité formě o ní vážně přemýšlejí jak filozofové, tak technologové. Co by to znamenalo, kdyby se člověk stal databází v kvantovém počítači s macOS? Vědomí by bylo digitalizováno neuron po neuronu přenesen do digitální formy. Tělo by nebylo potřeba, osobnost by „žila“ v operačním systému, v ideálním případě navždy. Nesmrtelnost už by nebyla otázka medicíny, ale zálohování. Ano, macOS nebo jiný OS by tě hostoval jako aplikaci mohl bys mít vlastní „uživatelské rozhraní“, mozek v cloudu, identitu jako IP adresu.
Mohli bychom běžet paralelně jedna osobnost více instancí (např. jeden člověk žije více životů naráz). Tvé vědomí by mohlo žít v simulaci svět bez omezení fyzikálních zákonů. Mohl by sis „přepínat“ realitu podle nálady (rajská zahrada, metropole, kosmos). Komunikace s jinými lidmi by probíhala instantně, na úrovni myšlenek (ne slova, ale významy). Digitální tělo by netrpělo bolestí, stářím, nemocí. Sebevražda? Stačilo by se „odpojit“. Emoce a vjemy by mohly být editovatelné třeba vymazat smutek. Bez těla, bez biologie je to pořád lidská bytost, nebo už něco jiného? Vědomí může být silně závislé na chemii a biologii mozku emulace může být jen napodobenina.
Kvantové počítače ještě nejsou na úrovni, kde by zvládly provoz stovek miliard neuronů v reálném čase. Přesné „naskenování mozku“ s vědomím zatím neexistuje. Kopie vědomí nemusí být „ty“, ale jen tvoje replika. Kdo by měl přístup k „digitálnímu životu“? Kdo by byl „admin“? Co když OS padne nebo tě smaže? Může být software zodpovědný za své činy? Ano, úplná integrace člověka do digitální reality jako čistá data je myslitelný konečný bod technologické evoluce digitální duše žijící ve stroji.
Připomíná to koncepty jako. Matrix (realita jako simulace), Black Mirror (epizody jako „San Junipero“), Hmotný přenos vědomí (mind uploading), Digitální posmrtný život. Ale i kdyby to technicky šlo, zůstává otázka, chtěli bychom to? Zůstat napořád uvnitř systému, bez fyzického kontaktu, bez těla, s vědomím, že někdo má přístup ke „zdrojovému kódu“ tvého systému.