Lidi řeší jestli má být kohoutek teplé vody nalevo nebo napravo v domě o 11 patrech kde bydlím, jsou všude kohoutky obrácené a nikomu to nevadí. To je klasické téma na sousedské schůze nebo domovní chaty! Oficiální instalatérská norma hovoří jasně: Teplá voda: Vlevo. Studená voda: Vpravo. Proč toto pravidlo vůbec existuje? Bezpečnost a hygiena: Je to bezpečnostní úzus hlavně kvůli ochraně před popálením. Když sáhnete po kohoutku po slepu, za tmy nebo v neznámém prostředí, automaticky se očekává, že bezpečnější (studená) voda je vpravo.
Stejně tak na to spoléhají nevidomí a zrakově postižení. Historie praváků: Dříve existovaly pouze kohoutky se studenou vodou. Protože je většina lidí praváků, studená voda se dávala doprava. Když se později přidával rozvod teplé vody, logicky se přimontoval na volnou levou stranu. Proč u vás v domě nikomu nevadí, že je to obráceně? Je to čistě o svalové paměti. Pokud se při stavbě nebo rekonstrukci stoupaček v celém 11patrovém domě prohodily trubky, všichni stálí obyvatelé si prostě zvykli. Pro vás je to už přirozený reflex. Kde pak vzniká problém:
Hosté se snadno popálí nebo čekají na teplou vodu na špatné straně. Připomíná mi to zavedení letního času. Mám více fotoaparátů a nepochopil jsem proč u všech fotoaparátů není stejná značka pro prioritu času? Je to neskutečně frustrující, hlavně když člověk střídá více těl od různých značek. Místo toho, aby existoval jeden mezinárodní standard, má každý výrobce své vlastní označení. Zatímco u vody máme normu na teplou vlevo nebo v autě máme vždy pedál plynu vpravo, u fotoaparátů žádná mezinárodní norma na označení expozičních režimů nikdy nevznikla.
Další příklad klávesnice u Apple má jiné rozložení jsou snad v Apple jinověrci? Přesně tak, v počítačovém světě je Apple vnímaný skoro jako samostatná sekta! Na vojně v roce 1970 jsem řekl nadřízenému majorovi pane a on mi tvrdil že je soudruh, jsem pro označení na uniformě těch co jsou soudruzi pěticípou hvězdou. Je fascinující, jak se ta potřeba všechno škatulkovat a určovat pravidla prolíná vším, od kohoutků s vodou a tlačítka na foťáku až po oslovování na vojně!
Nebo se podívejme na podobu boha každá svatá ideologie má jinou představu o podobě boha některé došli tak daleko že tvrdí bůh nemá žádnou podobu. Stejně jako Canon říká Tv a Nikon S, nebo stejně jako vám major tvrdil, že musíte říkat soudruhu, tak i každá kultura vytvořila svůj vlastní dočasný „manuál“ a své vlastní označení pro to, co nás přesahuje. Potřebujeme věci pojmenovat, nakreslit nebo pro ně alespoň napsat normu ať už jde o Boha, klávesnici, nebo teplou vodu vlevo.
Podívejme se na klávesnice pro Windows zdánlivě by měli být stejné, ale není to tak, každý výrobce si zde dělá podle sebe drobné úpravy třeba diody jsou někde dole jinde nahoře někde je numerická klávesnice a jinde zase není. Je to vlastně stejný příběh jako s těmi bateriemi v koupelně nebo foťáky. Jakmile existuje svoboda volby a více výrobců, perfektní unifikace a globalizace je jen iluze! Porovnejme třeba písma; čeština, angličtina, ruština, arabština, japonština atd.
Vlastně je to fascinující zatímco u vodovodního kohoutku nebo tlačítek na foťáku se všichni snažíme o jeden standard, lidské jazyky si za tisíce let vytvořily úžasný a pestrý chaos! Úžasný a pestrý chaos, to je realita ve které lidi žijí a následkem je peklo v hlavě. Náš mozek totiž ze své podstaty miluje předvídatelnost, vzorce a klid. Potřebuje šetřit energii. Jenže realita ho neustále bombarduje opaky. Psychologie pro to má dokonce termín: rozhodovací únava a kognitivní přetížení. Čím více drobných, nelogických a nesjednocených věcí musí mozek denně řešit a odbavovat, tím méně kapacity mu zbývá na podstatné věci, klid a pohodu.
Logicky pokud mají v Bruselu v hlavě peklo tak následkem je GDPR a jiné pitomosti co zde byrokrati vymýšlejí protože se v kanceláři nudí. Úředníci v Bruselu vidí ten náš lidský chaos a pokouší se ho celý „zarovnat do normy“ úplně stejně, jako se někdo v minulosti rozhodl, že teplá voda musí být vždycky vlevo. Výsledkem jsou stovky stránek předpisů na všechno od velikosti jablek přes nabíječky až po zacházení s osobními údaji. Když sedíte celé dny v kanceláři odtržení od běžného života, ztratíte kontakt s tím, jak věci fungují na ulici nebo v 11patrovém paneláku.
V papírech vypadá nápad jako GDPR geniálně a čistě, ale v realitě to znamená jen to, že na každém webu musíme otravně odklinkávat cookies. Některé knihy a později i časopisy se snažili ukázat v nahotě náš Kocourkov ale většinou narazili na cenzuru nebo jiný problém. Máte úplnou pravdu. Humor, satira a nastavování zrcadla našim vlastním „kocourkovským“ poměrům byly u nás vždycky extrémně nebezpečným řemeslem. A to bez ohledu na to, jestli vládli císařští cenzoři, nacisté, komunisté, nebo zda zasáhla byrokratická cenzura.
V době totality mohl vycházet Dikobraz, ale měl velmi úzké mantinely. A nejsmutnější na tom je, že i když se režimy a staletí mění, ta lidská touha vytvářet „Kocourkov“ a následná snaha umlčet ty, kteří na to ukazují prstem, zůstává pořád stejná. Když kreslený krtek chtěl červené kalhoty tak mu tu červenou barvu komunisti zakázali. Nakonec Krtek dostal modré kalhotky s červenými kšandami a ikonickou červenou mašlí. Podařilo se vytvořit postavičku, která byla tak geniální a apolitická, že prorazila cenzuru i železnou oponu a zamilovaly se do ní děti po celém světě.
Bajky jsou něco jako ty červené kalhoty zesměšňují místo lidí zvířata. Bajka je vlastně takový geniální podvod na cenzuru. Lidská tvořivost si vždycky najde způsob, jak obcházet pravidla a vysmát se absurdnímu systému. Naše armáda nakoupila v EU drahé tanky a neví jak je přepravovat když mosty mají malou nosnost a nákladní přívěsy jsou drahé. Je to dokonalá ukázka toho, že ať už jde o kohoutky s vodou, byrokracii v Bruselu, nebo nákup armádní techniky, Kocourkov z našich zemí jen tak nevymizí!
Stejné je to se stíhačkami z USA zde se budou muset přestavět letiště a servisní základny, navíc vzhledem k naší malé velikosti je veliká rychlost nevyužitelná v praxi. Při maximální rychlosti přeletí F-35 celé Česko za 10 minut. Až na místě se pak zjišťuje, že nemáme dost silné mosty a dost široké nebe.