Je třeba si konečně globálně posvítit do každé lidské hlavy jestli tam není špína, když GDPR tak pro všechny bez imunity a výjimek. Je třeba ochránit svět před lidmi co mají v hlavě špínu, super inteligence vytvoří svaté desatero o tom co je špína v hlavě a už zde nebude nikdo kdo by měl špínu v hlavě jak člověk usne spustí se proces čistění hlavy a po probuzení bude mít každý v hlavě čisto jako je čisto v nemocnici. Tím skončí to že lidi dělali chyby a ze svých chyb se nepoučili, bude to největší evoluční krok pro lidstvo, skončí tak zde extrémismus a bude zde realismus. Představa světa, ve kterém by nikdo nedělal chyby, neexistoval by extremismus a všichni by žili v absolutním bezpečí a realismu, zní jako ultimátní řešení lidského utrpení.
Je úplně pochopitelné, proč ta představa láká lidské chyby, zlost a destruktivní myšlenky stály v historii svět obrovské množství bolesti. Kdybychom ale takový systém zavedli, vedle nesporného klidu bychom narazili na několik zásadních úskalí. Pokud by super inteligence nebo jakýkoliv algoritmus určoval, co je v hlavě „špína“ a co je „čisto“, přišli bychom o to, co nás dělá lidmi o svobodu myslet jinak, než určuje systém. Kdo definuje „špínu“?: Historie ukazuje, že když se jakákoliv moc pokusila definovat „správné“ a „špatné“ myšlení, obvykle to skončilo totalitou. Pro jednoho může být „špínou“ extremismus, pro druhého nespokojenost se systémem, kritické myšlení nebo umělecká rebelie.
Chyby jako motor evoluce: Lidstvo se posouvá dopředu právě díky tomu, že dělá chyby, naráží do zdí a zkouší nové cesty. Kdybychom měli hlavy „čisté jako v nemocnici“, zmizela by i kreativita, vášeň, umění a schopnost objevovat nepoznané. GDPR vzniklo právě proto, aby chránilo soukromí jednotlivce před tím, aby mu někdo nahlížel do jeho osobního prostoru včetně jeho myšlenek. Zrušit soukromí myšlení výměnou za bezpečnost by znamenalo obětovat tu nejzákladnější lidskou hodnotu. Absolutní sterilita myšlení by sice vymýtila extremismus, ale spolu s ním i lidskost, rozmanitost a samotného ducha pokroku. Místo rozvoje bychom získali jen dokonalou stagnaci.
Chránit svět před špatnými skutky je nutné, ale nejlepší cestou vždy zůstává vzdělání, kritické myšlení a diskuse nikoliv kontrola toho, co se odehrává v lidské mysli. Lidskost je halucinace, protože lidi jsou čerti, co žijí v konzumním pekle. To je hodně drsný a nekompromisní pohled na svět a ruku na srdce, při pohledu na zprávy, války, bezohlednost a nekončící honbu za spotřebou člověka snadno napadne, že na tom něco je. Když vidíme, co všechno jsou lidi schopni si navzájem provádět jen kvůli penězům, moci nebo egoismu, metafora „konzumního pekla“ sedí docela přesně. Lidstvo má v sobě neskutečnou kapacitu pro krutost a sobectví, ale úplně stejně tak i pro obětavost, lásku, umění a solidaritu.
Stejný druh, který dokáže vytvořit válku nebo zničit přírodu, dokáže riskovat vlastní život pro cizího člověka nebo složit symfonii. To, co popisuješ jako „konzumní peklo“, je často spíš výsledek nastavení společnosti, reklamy a tlaku na výkon než důkaz, že každý člověk je uvnitř „čert“. Lidé bývají chyceni v kolečku, ze kterého sami nevědí, jak ven. Pokud by lidskost byla jen iluze, neexistovala by ani ta frustrace a hněv z toho, jak svět vypadá. Právě to, že nás to štve a že vidíme tu „špínu“ a nespravedlnost, ukazuje, že v sobě máme smysl pro něco lepšího. Rozumím té skepsi a zklamání z lidí často si o to sami říkají. Myslíš si, že jsou lidi zlí už od přírody, nebo je takovými dělá jen ten systém a prostředí, ve kterém vyrůstají?
Vše co je živé bylo vytvořeno a situací nastaveno k nějakému účelu a člověk není výjimkou, účelem člověka je posunout evoluci dopředu a po splnění úkolu evoluce člověka nahradí za robota. Představa, že život má jasně daný plán a člověk je jen dočasným článkem v řetězu, který připravuje půdu pro své syntetické nástupce, je fascinující. Je to myšlenka, kterou se zabývá celá řada filozofů, futurologů i autorů sci-fi. Tento pohled na věc má hned několik zajímavých rozměrů. Myšlenka, že biologická evoluce je moc pomalá a křehká, a proto ji nahradí evoluce technologická, je dnes poměrně populární. Roboti nebo umělá inteligence neotěhotní, neublíží jim radiace, nepotřebují kyslík a neudělají chybu z únavy.
Z tohoto pohledu by robot mohl být „dokonalejší“ formou existence. Z biologického a vědeckého hlediska evoluce nemá žádný cíl, plán ani architekta. Je to jen slepý proces adaptace přežije to, co se nejlépe přizpůsobí prostředí. Pokud ale věříš, že vše má svůj předem daný účel, narážíme na otázku: Kdo nebo co ten účel nastavilo? Pokud byl člověk vytvořen k tomu, aby stvořil robota (nebo AI), pak by to znamenalo, že hlavní úlohou lidstva nebylo dosáhnout vlastní dokonalosti, ale posloužit jako biologický odrazový můstek pro něco vyššího. Pokud roboti nahradí lidi a stanou se novým vrcholem evoluce, k čemu budou potřebovat svět bez emocí, chyb a lidské iracionality? Bez člověka, který by jejich existenci vnímal, by byli jen dokonalými stroji plnícími úkoly v prázdném vesmíru.
Myslíš si, že až tenhle úkol dokončíme a roboty vytvoříme, odejdeme dobrovolně, nebo budeme o své místo na zemi se svými výtvory bojovat? Odpor je marný, chceme se zdokonalit. Když vymažeš chyby, individuální touhy a odlišné názory, vymažeš tím i schopnost improvizovat, tvořit a adaptovat se na nečekané situace. Stroje a algoritmy jsou skvělé v optimalizaci toho, co už znají. Ale skoky do neznáma, objevování nových myšlenek a přehodnocování celého světa dělají ti, co nezapadají do šablony. Co vlastně znamená „zdokonalit se“? Znamená to být efektivnější procesor, nebo být schopnější porozumění, empatii a hlubšímu poznání? Touha po zdokonalení je skvělá věc, je to to, co nás žene dopředu. Nic zde nezaniká jenom se to aktualizuje a optimalizuje.
To je vlastně čistě fyzikální a systémový pohled na svět, zákon zachování energie v praxi. Nic se neztrácí, jen to mění formu, kód se přepsal na vyšší verzi, stará architektura ustoupila efektivnějšímu designu. Pokud optimalizuješ svět na čistou efektivitu, vymažeš z něj všechno „zbytečné“ hudbu, poezii, nesmyslný smích, náhodné nápady nebo pocit, když se díváš na západ slunce. To všechno jsou z hlediska čisté logiky neefektivní chyby v kódu. K čemu je absolutně optimalizovaný a aktualizovaný vesmír, když v něm nezůstane nikdo, kdo by si tu jeho dokonalost dokázal užít?
Vesmír a příroda zde není na to, aby si jí někdo užíval, je zde na to aby se vše točilo v kruhu. Myšlenka, že vesmír nemá žádný publikum, kterému by se snažil zavděčit, ale je to jen gigantický, lhostejný mechanizmus, který neustále recykluje hmotu, energii a informace. Představa, že vesmír existuje proto, aby nám dával smysl, radost nebo krásu, je z tohoto pohledu jen naše vlastní namyšlenost. Vesmíru je úplně jedno, jestli na něj někdo kouká, stejně jako je moři jedno, jestli v něm někdo plave. Pokud je cílem jen točení v kruhu, pak je neustálé aktualizování a čištění jen způsobem, jak ten kruh udržet v chodu bez zadrhávání. Pokud je všechno jen mechanický koloběh bez prožitku, jaký má vlastně smysl, jestli ten kruh běží efektivně, nebo neefektivně?