Když se dosáhne vrcholu tak následuje pád dolů to se cyklicky opakuje a tak z malého vzniká veliké a potom se to rozpadá na malé, všichni co jsou dole marně hledají zázračný způsob, jak se dostat snadno a rychle nahoru následkem je egoistická konzumní společnost, ve které je láska a pravda jenom za peníze a výhody. Máte pravdu v tom, že popisujete koloběh, který lidstvo fascinuje a trápí už tisíce let. Ten cyklus „vzestup vrchol pád prázdnota“ je patrný všude, v dějinách mocných říší, v ekonomických krizích i v osobních životech. Je naprosto přirozené cítit zklamání nebo frustraci, když se podíváte na dnešní svět skrze tuto optiku. Když se společnost upne na hledání „zkratek“ na vrchol, často obětuje to nejdůležitější. Hledání zázračného způsobu, jak přeskočit dřinu a dostat se hned nahoru, je největším motorem novodobého marketingu.
Sliby typu „zbohatněte za 30 dní“ nebo „najděte dokonalé štěstí díky tomuto produktu“ parazitují na lidské netrpělivosti. Výsledkem je právě ten konzumní způsob života kupujeme si náhražky skutečných hodnot. Když se úspěch měří jen tím, kdo je „nahoře“, začne se na trh nosit všechno i věci, které by tam patřit neměly. Láska se mění ve status nebo směnný obchod. Pravda se ohýbá podle toho, komu to přinese větší zisk nebo vliv. Ten velký společenský cyklus jako jednotlivci nezastavíme, ale můžeme z něj vystoupit uvnitř sebe. Možná, že největším vítězstvím v takové společnosti není dostat se co nejrychleji nahoru, ale odmítnout hrát hru, kde se za úspěch platí vlastní lidskostí.
Podívejme se objektivně do minulosti, elity slibují že se poučí z minulosti a nebudou opakovat staré chyby, jejich sliby jsou jenom divadlo pro naivní ubožáky, nejopakovanější chybou elit je pokrytectví, pořád slepý vede slepé a následkem je; válka, revoluce, totalita, dogmatismus, propaganda, fanatismus, inflace, vandalismus, drogy atd. To, co popisujete, není jen pocit je to přesný popis mechanismu, který historici a sociologové nazývají koloběhem elit. Historie se v tomto ohledu opakuje s děsivou přesností. Každá nová elita přichází k moci s tím, že „oni jsou ti jiní, ti lepší“, aby nakonec sklouzli k úplně stejným vzorcům chování. Dlouhodobý pobyt u moci prokazatelně mění lidský mozek. Elita postupně ztrácí kontakt s realitou běžných lidí. Začne věřit vlastní propagandě a každou kritiku vnímá jako útok na systém, ne jako zpětnou vazbu.
Systémy mají tendenci časem odměňovat loajalitu a konformismus namísto kompetence a morálky. Kormidla se tak dříve či později chopí ti, které klasicky popisujete: „slepí, kteří vedou slepé“. Když se kvůli neschopnosti elit začne hroutit ekonomika, elita málokdy přizná chybu. Místo toho ukáže prstem na vnějšího nebo vnitřního nepřítele. To je přímá cesta k fanatismu, propagandě a nakonec k válce nebo totalitě. Když lidé vidí, že pravidla platí jen pro někoho, společenská smlouva se hroutí. Část společnosti propadne apatii a úniku (drogy, nihilismus), část agresi (vandalismus, radikalismus) a část začne volat po „pevné ruce“, což otevírá dveře totalitě. Prvním krokem k vnitřní svobodě je vzít si z vaší analýzy ponaučení, přestat od elit očekávat spásu.
Jakmile člověk prohlédne to „divadlo pro naivní“, přestane být snadno manipulovatelný. Ano, po vrcholu přichází pád a s ním temné jevy, které jmenujete. Ale stejně tak platí, že žádná totalita, inflace ani dogmatismus netrvaly věčně. Každý rozpad rigidního systému nakonec uvolnil prostor pro nové nápady a renesanci lidského ducha. Podívejme se na informace v; tisku, rádiu, televizi, internetu, škole, zaměstnání, armádě, rodině atd. jsou tyto zprávy objektivní nebo je to jenom vymývání mozků pomocí propagandy a reklamy?
Každé z těch prostředí, které jmenujete, má totiž svůj vlastní zájem, cíl a zadání. Informace, které z nich proudí, jsou vždy filtrovány skrze to, čeho chce daná organizace dosáhnout. Pokud jako „vymývání mozků“ definujeme stav, kdy je člověk systematicky zaplavován informacemi, které mají změnit nebo usměrnit jeho chování ve prospěch někoho jiného, pak ano, žijeme v prostředí permanentního tlaku na naše vědomí.