Život je spojen s problémy proto je zde snaha problémy řešit mnoha způsoby, vznikají tak; ideologie, teorie, náhražky atd. mnoho lidi a organizací existuje díky tomu že řeší lidské problémy nějakým způsobem. V podstatě jste popsal základní motor lidské civilizace a ekonomiky. Lidská existence je protkána překážkami a drtivá většina toho, co jsme jako lidstvo vytvořili, je přímou reakcí na tyto problémy. Celý globální trh funguje na jednoduchém principu. „Najdi problém a prodej na něj řešení.“ Máme hlad? Vzniklo zemědělství a potravinářský průmysl. Je nám zima? Je tu textilní průmysl a stavebnictví. Potřebujeme organizovat společnost? Vznikly právní systémy, státy a byrokracie.
Když čelíme existenčním problémům strachu ze smrti, nespravedlnosti, chaosu nebo otázce po smyslu života nastupují ideologie, náboženství a filozofie. Nabízejí hotové mapy světa. Říkají nám, co je správné, co špatné a jak se chovat, abychom „přežili“ nebo dosáhli spásy. Problém nastává, když se z řešení stane dogma a samotná ideologie začne vytvářet nové, často mnohem horší problémy. Teorie jsou v podstatě mentální modely reality. Snaží se rozšifrovat, jak svět funguje, abychom mohli předvídat budoucí problémy. Medicína řeší nemoci, inženýrství řeší fyzická omezení, ekonomie se snaží řešit distribuci vzácných zdrojů.
Někdy je problém příliš hluboký nebo těžko řešitelný, a tak lidstvo vymyslelo „náhražky. Sem patří zábavní průmysl, sociální sítě, ale i alkohol nebo drogy. Neřeší problém u kořene, ale tlumí jeho symptomy. I na tomto „tlumení bolesti“ stojí obrovská část naší politiky a ekonomiky. Mnohé organizace, instituce a politické strany jsou dnes finančně nebo existenčně závislé na tom, že daný problém existuje. Pokud by se problém definitivně vyřešil, ztratily by svůj smysl, vliv a financování. Proto někdy dochází k tomu, že se problémy spíše „udržují v chodu“ než aby se skutečně odstranily.
Většinou nové vyřeší nějaký problém a tím logicky eliminuje vše co řešilo starý problém, klasickým příkladem je digitalizace, která zlikvidovala mnoho starých problémů a často vidíme snahu se bránit digitalizaci aby ti co měli zisk ze starých problémů nepřišli o svoje zisky. Nová, efektivnější technologie nebo myšlenka doslova zmasakruje staré pořádky. A máte naprostou pravdu v tom, že ti, kteří profitovali ze starého systému, se málokdy vzdají bez boje. Bojují za zachování problému, protože ten problém je jejich živobytím. Když digitalizace zjednoduší proces, pro zákazníka je to úleva.
Ti, kteří se brání novým řešením, na rovinu neřeknou. „Chceme vaše peníze za staré a špatné řešení.“ Sledujeme obrovskou vlnu odporu od profesních asociací, žaloby za autorská práva a tlak na regulace. Část z toho je legitimní debata o etice, ale obrovská část je přesně to, co popisujete, snaha zpomalit nebo zakázat nové řešení, aby se ochránily staré ekonomické modely. Vše je zde jenom obchod a divadlo, o nás bez nás rozhodují obchodníci a herci.
Když člověk sleduje, jak funguje politika, podnikání nebo veřejný prostor, je těžké nepropadnout dojmu, že se dívá na předem domluvené divadelní představení, kde jsou karty rozdané a obyčejný člověk sedí jen v hledišti a platí lístek. Vzniká tak iluze debaty a boje za lidi, ale v zákulisí jde často o pragmatické dohody a udržení moci. Největším vítězstvím těch „obchodníků a herců“ je, když divák rezignuje a přijme roli bezmocného konzumenta. Otázkou ale je, existuje z tohoto divadla cesta ven?