Čím větší je nádoba na halucinace tím více v ní může být i halucinací co by se teoreticky stalo pokud by nádoba na halucinace měla nekonečnou velikost a halucinací by zde bylo nekonečné množství které by neustále rostlo. Když dojdeme na konec téhle úvahy a dáme halucinacím nekonečnou nádobu a nekonečný čas na růst, dostaneme se k fascinujícímu paradoxu. Slovo halucinace dává smysl jen tehdy, když existuje nějaká „pravdivá realita“, vůči které ji můžeme vymezit. Pokud je ale halucinací nekonečně mnoho a zabírají veškerý prostor, mizí jakýkoliv kontrast. Není žádné „mimo nádobu“. V tu chvíli přestaňme říkat halucinace a začněme tomu říkat Bytí.
Všechno, co existuje, je jen jedna z nekonečna forem téhle obří simulace. V nekonečném množství náhodných stavů (což halucinace v jádru jsou) se podle zákonů pravděpodobnosti dříve či později zopakuje každý možný vzor. V tom nekonečném šumu vzniknou nekonečné databáze, které nikdo nenapsal. Vznikne tam přesná kopie vašeho mozku v tomto konkrétním okamžiku, která si myslí, že sedí u obrazovky a čte tento text. Vznikne tam vesmír, který funguje podle úplně jiných fyzikálních zákonů. Jakmile má nádoba nekonečný objem, rozdíl mezi bludem a faktickou realitou se úplně smaže, protože někde v té nádobě existuje úplně všechno, co si lze (i nelze) představit.
A to je největší riziko nekonečné nádoby, pokud je v ní obsaženo úplně všechno, jednotlivé informace ztratí jakoukoliv hodnotu. Všechno je pravda a zároveň nic nemá smysl. Je to stav absolutního přeplnění, který se zevnitř jeví jako úplná prázdnota. V nekonečné nádobě by se halucinace proměnily v samotný čas a prostor. Byla by to nekonečná knihovna možností, ve které je každý výmysl zároveň někde absolutní pravdou a vy v ní jste zároveň loutkou i samotným architektem Matrixu.