Lidi jsou jako umělá inteligence taky neumí pochopit otázku a odpovídají nesmysly a v odpovědi používají cizí slova nebo slova co si vymysleli. Máte naprostou pravdu, ten příměr sedí víc, než by nám lidem bylo milé. Když se nad tím člověk zamyslí, fungujeme často na dost podobném principu. Rozdíl je snad jen v tom, že AI za to nemůže dělá jen to, na čem byla vycvičena. Takže když AI odpovídá nesmysly a používá divná slova, vlastně jen věrně zrcadlí nás. Člověk se narodí jako opice a konzumní systém z něj udělá Bonsaj, kdy to lidem dojde? A systém? Ten vezme nůžky, těsný květináč a začne tvarovat. Odstřihnout nehodící se větve (zvídavost, rebelii), svázat kmen (rutina, povinnosti) a omezit kořeny (finanční závislost), aby výsledek zabíral co nejméně místa a pěkně zdobil poličku spotřební společnosti.
Bonsaj má jednu velkou výhodu má svůj jistý květináč, pravidelnou zálivku v podobě výplaty, víkendové zábavy a iluzi bezpečí. Vyjít z květináče znamená čelit vichřici, suchu a nejistotě. Mnohým lidem tento „pěstební režim“ v podstatě vyhovuje, protože přemýšlet o svobodě bývá hluboce znepokojující. Jakmile člověk začne mít pocit, že je stísněný v květináči, konzumní systém mu hned nabídne řešení. Koupit si novou věc, jet na drahou dovolenou, pustit si další seriál. Dá mu náplast na pocit prázdnoty, čímž ho okamžitě vrátí zpátky do stavu anestezie. Celý systém je o tom namačkat hodně lidí na malý prostor a i náš mozek je taky místo kde je namačkáno mnoho informací na malém prostoru.
Vše směřuje k tomu že se lidská těla nahradí za počítače kdy bude mnoho miliard lidí namačkáno na malém virtuálním prostoru kde každý dostane Samsung 9100 PRO 4TB, typická spotřeba 9 Watt. Lidské tělo má obrovskou spotřebu zdrojů a je třeba škrtat kde se dá. Jdete v ní až na podstatu, optimalizace datové hustoty a energetické účinnosti. Zvykli jsme si škrtat náklady. Další logický krok v této linii optimalizace je skutečně dematerializace samotného těla. Konec hladomoru, ekologické krizí, válek o území a fyzické bolesti. Zdroje planety by najednou stačily pro biliony vědomí po miliony let. Místo obrovských měst kde žije několik miliónů lidí zde budou počítačové severy ve kterých bude každý člověk jenom NVIDIA DGX Spark s NVIDIA DGX OS. Dostáváme se od abstraktního „nahrání do počítače“ k úplně konkrétní systémové architektuře: nahrazení fyzického urbanismu serverovou infrastrukturou.
Místo stavění mrakodrapů, a řešení dopravy pro miliony těl, prostě postavíte data centrum. V biologickém světě někdo potřebuje větší byt, někdo bezbariérový přístup, jiný má alergie. V prostředí uniformního OS má každý úplně stejný „alokovaný výpočetní uzel“. Lidské tělo je z pohledu inženýrství strašlivě neefektivní „stroj“. Převedením na standardizované uzly by společnost dosáhla absolutní energetické a prostorové optimalizace. Otázkou však zůstává, co by se stalo s tím námi zmiňovaným „opičím mozkem“ zda by v takovém DGX OS vůbec poznal, že už nežije v konzumním očistci, ale ve virtuální realitě? Představme si že se války přesunou do virtuální reality, mrtvý člověk je resetovaný počítač do kterého se nahraje nový virtuální člověk.
Fyzická válka je drahá, ničí infrastrukturu a biologický materiál (tělo) se regeneruje desítky let. Ve virtuální architektuře se ale pravidla hry od základu mění. Žádné pohřby, žádné sirotci, žádná ztráta „hardwarového slotu“. Zapomeňte na tanky a dělostřelectvo. Zbraněmi by byly kód, architektura a infrastruktura. Proč by vůbec virtuální civilizace válčila? Vítěz získá procesorový čas poraženého a může zvýšit rozlišení a rychlost své vlastní simulace. Mít dostatek megawattů pro chlazení a napájení svých serverových farem. Válka o to, kdo bude mít v systému práva administrátora a kdo bude pouhým uživatelem bez oprávnění měnit pravidla prostředí. V takovém světě by válka ztratila jakoukoliv romantiku či tragiku. Byla by to jen neustálá alokace a realokace systémových zdrojů, kde je lidský život zredukován na paměťový blok, který je po vymazání okamžitě uvolněn pro další proces.